utváření sebejistoty, sebevědomí a reálného pozitivního očekávání. Jsou jim věnovány navazující
dvě části textu.
4. Expandujcí self
Na vrcholu dramatického oblouku v životě i v hudební kreaci klienta/pacienta bývá místo
prožitkové “trhliny“, místo existenciálního tázání, „vydobývání si“, či „vyhlížení“ odpovědi,
v místě „soubytí“ mezi „já“ a osudovými událostmi života. 12
V tomto momentu existenciálního tázání se vpojuje člověk do nalezení řešení své „prožitkové
trhliny“ vší svou silou. Lze říci, že systém člověk vstupuje do nalézání odpovědi všemi subsystémy,
bio – psycho - socio – spirituálním, od pre až k postverbalitě.
Hudba uchopuje škálu prožitků, které prostupují napříč celou psychikou, od pre až
k postverbalitě hudebního myšlení. 13 Hudbou se vyvolává i uchopuje již pociťování v těle, afekty,
emoce a představy a uspořádávají se do vzájemných vazeb, struktur, což tvoří základ pro
myšlenkové uchopení, pochopení vhledem. 14 Hudební myšlení neznamená jen sumu emočních
prožitků, ale i proces poznávací.
Nadto, v rámci hudebního myšlení, se odehrávají i proces inspirace z hudební invence. Proces
hudební inspirace je velice důležitý, protože na psychické úrovni otevírá prožitky a poznání
vstupem inspirace do prožitkového proudu vstupy nových vhledů, nového chápání a hodnocení své
životní situace. Přijatá „životní filosofie“ se právě tímto náhlým poznáním, impulsem z přesažné
metaúrovně, kvalitativně přetavuje. V hudební kreaci očekáváme, v momentu inspirace in fusa,
objevení se nové myšlenky. Podobně v životě očekáváme v momentu krize, problému nový vhled.
Dění, pro nás z přesažného spirituálního prostředí, kde se děje universalita a kde dění
nekontrolujeme svou mocí, přirozeně žijeme. Věříme, že zítra vyjde slunce, že se urodí úroda a že
i za týden uvidíme nám známé pohoří, ale i věříme, že sňatek, porod, či nástup na operaci budou mít
dobrý konec. Pozitivní očekávání ale není přítomno vždy. I spirituální prostředí může být obsazeno
„logikou viny a zla“ na místo „logiky přijetí“, a to v cela běžném životě každého z nás.
Připomeňme, že „filosofie života každého nositele života“ působí účinnou silou, není to pouhá
neúčinná myšlenka. Vztah člověka s přesahujícím prostředím bývá komplikován vytracením se
„přesahu“ z psychického života člověka expandujícím self. Znázorníme na fiktivním příkladu
s rozbitým hrnečkem a dítětem.
5. Hudební inspirace a invence – zaostřuje orientaci na terapeutický cíl
Logiku „viny“ lze představit na příkladu, kdy otec se táže dítěte a zjišťuje – „kdo, kdy a jak -
rozbil hrneček“. Výsledkem je, že dítě přiznává, že rozbilo hrneček. Je ale „přeslechnuto“, že bez
úmyslu a v situaci, kdy nebylo nějak příliš nepozorné. Možná by i dospělý, snad i otec sám, v té
situaci hrneček rozbil. V dialogu mezi dítětem, chlapcem a otcem „dojde otec, autorita, k závěru:
měl jsi dávat větší pozor, je to tvoje vina!“ Logika „přijetí“ je logika babičky, která řekne: „rozbil se
hrneček, (ono se stalo), stane se, no, to nevadí, jistě jsi neudělal schválně“, dítě neobviní, nezaútočí
požadavkem nadnároku a zohlední to, že dítě nechtělo. Nenechá je „osamocené“, neponíží jeho
důstojnost („vždyt on skutečně nechtěl, chtěl jen to dobré“), poskytne podporu a útěchu. Oblast „se
rozbil“ je oblastí spirituální, oblastí vstupu „osudu“ do života. Fakt rozbití hrnečku, pokud znamená
„stane se“, ale je otcem překvalifikován na vinu, a tím se z přesažného prostředí stává prostředí
12 CHRZ, V.: Možnosti narativního přístupu v psychologickém výzkumu. Praha. Psychologický ústav AV ČR
2007, 151 s., ISBN: 80-86174-11-5
CHRZ, V. a ČERMÁK, I.: Narativní komplexita. In: Československá psychologie 2015, vol. LIX, Supplement
1, s. 1-17. ISSN 1804-6436
13 PEJŘIMOVSKA, J. - ZELEIOVA, G. J. Dimenzie muzikoterapie. Trnava: PF Trnavskej univerzity, 2011. 220
s. ISBN 978-80-8082-331-3
PEJŘIMOVSKÁ, J.: Význam muzikoterapie v hudobnej edukácii. Dizertačná práca. Ružomberok, KU Ružomberok,
Pedagogická fakulta 2015
14 CHRZ, V.: Možnosti narativního přístupu v psychologickém výzkumu. Praha. Psychologický ústav AV ČR
2007, 151 s., ISBN: 80-86174-11-5