spontánního kreslení objevují na ploše papíru obrazy z hudby slyšené a mnohdy si klient /-ka zároveň s melodií pobrukuje nebo tiše prozpěvuje, takže opět používáme hlas, tedy svůj osobní nástroj, kdy rezonančním korpusem je naše tělo.
Slovenská muzikoterapeutka Jaroslava Zeleiová o receptivní muzikoterapii říká, že využívá hlavně reprodukovanou hudbu a různá zvuková média. Skládá se ze strukturovaného poslechu a vnímání této hudby, případně pracuje také s jinými smysly než s pouhým sluchem. Využívá zvukovou představivost, vizualizaci a imaginaci, pohyb, tanec apod.( 3)
Na technické reprodukci u receptivní muzikoterapie se mi líbí stabilita kvality ztvárnění hudby, kdy nezáleží na subjektivním náladovém kolísání při interpretaci muzikoterapeuta. A s tímto věděním, bez uzardění, ve svém modelu terapie uměním, aktivně nepoužívám žádný melodický nástroj( upřednostňuji rytmické nástroje). Kdysi jsem se učila na piáno, na kytaru, ale nad tím vším vítězilo zpívání. Takže je to možná dáno právě tím, že jsem spíš zpívala a na nástroje nechala hrát ty druhé. Zkusila jsem si kdysi, jaké to je, zpívat sólově s mikrofonem a taky, jak príma je zpívat v dobré partě při sborovém zpívání. Pro moji profesi „ terapeutky uměním“ je přínosem vědění, jak významnou představitelkou melodie je píseň. Z mnoha sdílení klientů zaznělo postesknutí nad jistou nedostatečností ve znalosti našich lidových či národních písniček. Takže, i když stojíme před domnělou hradbou „ neumím zpívat“, posléze nakonec zpíváme a docházíme ke zjištění, že je to vlastně fajn, protože zpíváme ve skupině, a to jedince vždy posílí. Zpívání jednoduché melodie s jejím opakováním je výborným pomocníkem při koncentraci myšlení, při uspořádávání chaosu, kterého má klient „ plnou hlavu“. Když zpíváme živě veselou písničku, taky nás jakoby oživí, vyvolá bezprostřední pozitivní reakci, naopak melancholicky laděná píseň přinese zklidnění, třeba i pohlazení svojí libozvučností.
Aktivní muzikoterapie( aktivní hudební činnost) Za způsoby aktivní muzikoterapie lze považovat projev: vokální( zpěv), řečový( verbální exprese tzn. slovem výrazově dotvořit hudební projev), instrumentální( hra na tělo či hudební nástroje), výtvarný projev při hudbě( muzikomalba, asociativní kreslení), dramatický projev( dramatizace písniček, pohádek) a pohybové vyjádření. Při aktivní muzikoterapii ráda využívám verbální i neverbální prostředky( rytmus, zvuky; pantomimu). Verbalizovat můžeme zpíváním, rytmizujeme slova, lze přecházet od šepotu až po výskot, říkám tomu „ hrátky se slovy, s rytmem“.
Napadá mě jedno srovnání: před několika lety jsem pracovala v moderně vybaveném muzikoterapeutickém ateliéru, kvalitně vybaveném jak pro poslechovou, tak aktivní muzikoterapii. Pak přišly změny a já se přestěhovala. Na novém pracovišti jsem si musela vystačit s přenosným přehrávačem CD. Nedávno jsem nakonec přišla i o něj, když „ technicky dosloužil“. V průběhu poslední doby jsem si potvrdila, že efektivnost jakékoliv terapeutické práce je především záležitostí lidského vztahu, neodráží se jen v technické kvalitě zázemí.
Nastartovala jsem svoje vnitřní zdroje, ve větší míře využívám svého hlasu – k podpoře barevnosti mluvy, zpěvu, využívám své nápaditosti, když modifikuji „ ozkoušené“ aktivity,