spontánního kreslení objevují na ploše papíru obrazy z hudby slyšené a mnohdy si klient / -ka zároveň s melodií pobrukuje nebo tiše prozpěvuje , takže opět používáme hlas , tedy svůj osobní nástroj , kdy rezonančním korpusem je naše tělo .
Slovenská muzikoterapeutka Jaroslava Zeleiová o receptivní muzikoterapii říká , že využívá hlavně reprodukovanou hudbu a různá zvuková média . Skládá se ze strukturovaného poslechu a vnímání této hudby , případně pracuje také s jinými smysly než s pouhým sluchem . Využívá zvukovou představivost , vizualizaci a imaginaci , pohyb , tanec apod . ( 3 )
Na technické reprodukci u receptivní muzikoterapie se mi líbí stabilita kvality ztvárnění hudby , kdy nezáleží na subjektivním náladovém kolísání při interpretaci muzikoterapeuta . A s tímto věděním , bez uzardění , ve svém modelu terapie uměním , aktivně nepoužívám žádný melodický nástroj ( upřednostňuji rytmické nástroje ). Kdysi jsem se učila na piáno , na kytaru , ale nad tím vším vítězilo zpívání . Takže je to možná dáno právě tím , že jsem spíš zpívala a na nástroje nechala hrát ty druhé . Zkusila jsem si kdysi , jaké to je , zpívat sólově s mikrofonem a taky , jak príma je zpívat v dobré partě při sborovém zpívání . Pro moji profesi „ terapeutky uměním “ je přínosem vědění , jak významnou představitelkou melodie je píseň . Z mnoha sdílení klientů zaznělo postesknutí nad jistou nedostatečností ve znalosti našich lidových či národních písniček . Takže , i když stojíme před domnělou hradbou „ neumím zpívat “, posléze nakonec zpíváme a docházíme ke zjištění , že je to vlastně fajn , protože zpíváme ve skupině , a to jedince vždy posílí . Zpívání jednoduché melodie s jejím opakováním je výborným pomocníkem při koncentraci myšlení , při uspořádávání chaosu , kterého má klient „ plnou hlavu “. Když zpíváme živě veselou písničku , taky nás jakoby oživí , vyvolá bezprostřední pozitivní reakci , naopak melancholicky laděná píseň přinese zklidnění , třeba i pohlazení svojí libozvučností .
Aktivní muzikoterapie ( aktivní hudební činnost ) Za způsoby aktivní muzikoterapie lze považovat projev : vokální ( zpěv ), řečový ( verbální exprese tzn . slovem výrazově dotvořit hudební projev ), instrumentální ( hra na tělo či hudební nástroje ), výtvarný projev při hudbě ( muzikomalba , asociativní kreslení ), dramatický projev ( dramatizace písniček , pohádek ) a pohybové vyjádření . Při aktivní muzikoterapii ráda využívám verbální i neverbální prostředky ( rytmus , zvuky ; pantomimu ). Verbalizovat můžeme zpíváním , rytmizujeme slova , lze přecházet od šepotu až po výskot , říkám tomu „ hrátky se slovy , s rytmem “.
Napadá mě jedno srovnání : před několika lety jsem pracovala v moderně vybaveném muzikoterapeutickém ateliéru , kvalitně vybaveném jak pro poslechovou , tak aktivní muzikoterapii . Pak přišly změny a já se přestěhovala . Na novém pracovišti jsem si musela vystačit s přenosným přehrávačem CD . Nedávno jsem nakonec přišla i o něj , když „ technicky dosloužil “. V průběhu poslední doby jsem si potvrdila , že efektivnost jakékoliv terapeutické práce je především záležitostí lidského vztahu , neodráží se jen v technické kvalitě zázemí .
Nastartovala jsem svoje vnitřní zdroje , ve větší míře využívám svého hlasu – k podpoře barevnosti mluvy , zpěvu , využívám své nápaditosti , když modifikuji „ ozkoušené “ aktivity ,