IV. Salutogenní a terapeutické působení
Hudba má nonverbální povahu – preverbální ale i postverbální, nadto je charakteristická i svou organizací. Zmíněné vlastnosti hudby jsou vtěleny do systémové muzikoterapie, kde díky přítomnosti zvukovo – hudební úrovně působí na funkce organismu, na autonomní funkce, na prožitky neevidované i evidované ve vědomí, na zážitky, zkušenosti, vhled a porozumění. Zvukovo – hudební úroveň stimuluje a propojuje kooperaci autonomních, neuvědomovaných a uvědomovaných procesů, působí na fyziologické funkce, na emoční prožívání, kognitivní procesy a konativnost, optimalizuje osobnostní stabilitu a identitu i stabilitu sociální role a sociálních interakcí. (1)
V úrovni zvukovo – hudebních kreací klienta/pacienta nalézá systémová muzikoterapie rys, který je pro ní specifický a charakteristický a který prostupuje celým jejím působením: zvukovo – hudební úroveň optimalizuje vnitřní prostředí organismu a na úrovni hudebních kreací, které jsou reflexí prožívání člověka, navozuje anticipaci finálního uspokojujícího či završujícího emočního prožitku, prožitku ukončenosti (Srovnej: Sedlák, Váňová 2013), a to vlivem uspořádanosti hudby (hudební organizace). Ta se manifestuje v hudebním znějícím celku, v hudební skladbě či v hudební kreaci (v rámci muzikoterapie), významně pak v závěru hudební skladby, hudební kreace, resp. hudebního celku. Organizace hudby navozuje emoční „doprožití“ žitého obsahu, které je právě signalizováno emočním prožitkem ukončenosti a naplněnosti (bez obavy z protikladu). Působení organizace hudby, kterou systémová muzikoterapie využívá, je anticipace prožitkově atraktivní emoční finality, která optimalizuje kooperaci mezi subkortikálními a kortikálními částmi mozku, odplavuje úzkost, především „ohrožení ztráty či ztrátu kontroly nad svým životem“ a navozuje narativní otevřenost k adaptivnějším formám kontroly nad svým životem až i k delegování kontroly nad svým životem mimo sebe sama. (Srovnej: Poněšický 2003, Kulišťák 2013, 2011, Šolcová 2007). Dosahuje se tak narativní otevřenosti, ochoty příjmout životní změnu (Chrz, V. 2007). navozující emočně pozitivní anticipaci finality.