Muzikoterapie 4,5 | Page 53

IV. Salutogenní a  terapeutické působení

Hudba má nonverbální povahu – preverbální ale i  postverbální, nadto je charakteristická i svou organizací. Zmíněné vlastnosti hudby jsou vtěleny do systémové muzikoterapie, kde díky přítomnosti zvukovo – hudební úrovně působí na funkce organismu, na autonomní funkce, na prožitky neevidované i evidované ve vědomí, na zážitky, zkušenosti, vhled a porozumění. Zvukovo – hudební úroveň stimuluje a  propojuje kooperaci autonomních, neuvědomovaných a  uvědomovaných procesů, působí na fyziologické funkce, na emoční prožívání, kognitivní procesy a  konativnost, optimalizuje osobnostní stabilitu a  identitu i stabilitu sociální role a sociálních interakcí. (1)

V  úrovni zvukovo – hudebních kreací klienta/pacienta nalézá systémová muzikoterapie rys, který je pro ní specifický a  charakteristický a který prostupuje celým jejím působením: zvukovo – hudební úroveň optimalizuje vnitřní prostředí organismu a na úrovni hudebních kreací, které jsou reflexí prožívání člověka, navozuje anticipaci finálního uspokojujícího či završujícího emočního prožitku, prožitku ukončenosti (Srovnej: Sedlák, Váňová 2013), a to vlivem uspořádanosti hudby (hudební organizace). Ta se manifestuje v  hudebním znějícím celku, v hudební skladbě či v hudební kreaci (v rámci muzikoterapie), významně pak v  závěru hudební skladby, hudební kreace, resp. hudebního celku. Organizace hudby navozuje emoční „doprožití“ žitého obsahu, které je právě signalizováno emočním prožitkem ukončenosti a  naplněnosti (bez obavy z  protikladu). Působení organizace hudby, kterou systémová muzikoterapie využívá, je anticipace prožitkově atraktivní emoční finality, která optimalizuje kooperaci mezi subkortikálními a  kortikálními částmi mozku, odplavuje úzkost, především „ohrožení ztráty či ztrátu kontroly nad svým životem“ a  navozuje narativní otevřenost k  adaptivnějším formám kontroly nad svým životem až i k  delegování kontroly nad svým životem mimo sebe sama. (Srovnej: Poněšický 2003, Kulišťák 2013, 2011, Šolcová 2007). Dosahuje se tak narativní otevřenosti, ochoty příjmout životní změnu (Chrz, V. 2007). navozující emočně pozitivní anticipaci finality.

1 Muzikoterapie nepůsobí pouze „psychologickými prostředky“, působí vždy i přímo (vedle sekundárního vlivu skrze působení na psychiku) na fyziologické funkce. Zde je možné zachytit diskrétní diferenci mezi muzikoterapií (s  podtržením její svébytnosti) a rozhovorové psychoterapie. Muzikoterapie tak přesahuje rámec rozhovorové psychoterapie.

II III II 53