texty jsou většinou z žalmů) se i tak „přes nás, kteří zpíváme“ obracejí nakonec k Bohu. Raně středověká zhudebnění, jimiž zmíněné svobodné autonomní melodie většinou jsou, v nás probouzejí to, v čem bychom měli žít každým okamžikem, totiž blízkostí Boží, prostředím nebes a vlastní očekávané spásy a radostnou vizí budoucího nebe ve všem, co nás nevede k hříchu. Anděl v ukázce rozebrané v této stati je toho typickou ukázkou.
Liturgie se někdy zdá být obtížnou ztrátou času. Pokud není zatížena subjektivními výmysly a experimenty celebranta a případně příliš aktivních laiků, kteří své osobní pokroky pokládají za kolosální vesmírný pohyb světa, nabízí liturgie mnoho podnětů, mezi nimiž ty od starobylých jednohlasých nápěvů ve volném rytmu, nesoucích texty v tradičních liturgických jazycích jsou daleko nejúčinnější a působí.
A nemusí znít jen při liturgii. Mají univerzální účinnost, působí samy o sobě. Je známo, že kdo je zná z liturgických shromáždění, může potvrdit, že v době, kdy na člověka padne krise nebo i jen menší nespokojenost, mu vědomí, že na něho mimo tento život čeká „lepší svět“, pomůže i v přežití „tohoto světa“; avšak jednohlasá hudba ve volném rytmu, spojující nás s věcmi a ději navazujícími na ten lepší svět, obnovuje nejen to nadpřirozené potěšení z jeho existence: ač je to k nevíře, ona s sebou přináší i objem potěšení, uklidnění, radosti a uzdravení jakoby vzniklý v tomto světě: přináší to ve skutečnosti z onoho světa ale v takové formě, že člověk neznalý věci si ani toho nebeského paprsku v ní nevšimne.
FOTO HK
104 II III II