Poznámka a otázka pod čarou
( Poznámka rozšiřuje uvedená témata o duchovní a kosmologické kontexty hudby. Přináší čtenářům možnost nahlédnout hudbu v širším, nadčasovém rámci jejího působení).
Dnes víme mnoho o vědeckém poznávání i o umění. Hudba však, ještě předtím, než se vyčlenila jako samostatné umělecké odvětví, byla od pradávna úzce spjata s nábožensko-kosmologickými systémy. Známe je dnes dostatečně?
Vliv hudby byl lidstvu znám již hluboko v jeho historii, kdy hudba nebyla vnímána odděleně, ale jako integrální součást filosoficko-náboženských a kosmologických struktur. Byla přirozenou složkou rituálu, v propojení se slovem, pohybem, zpěvem, maskami i oděvem, které plnily funkci symbolů – bran umožňujících vstup do transcendentní skutečnosti. Právě v této oblasti transcendence se měla podle tehdejších představ utvářet samotná povaha existence, jež se následně zjevovala v materiálním světě.
Od rituálu se očekával konkrétní účinek: promítnutí do života člověka, do přírodních jevů, do hospodářského i společenského dění a někdy i do osudů jednotlivců. Společenská vrstva kněží, kteří rituály zajišťovali, byla proto vysoce vážená, ale také nesla odpovědnost: pokud se projevy rituálů ukázaly jako škodlivé či neblahé, bývali kněží či panovníci potrestáni. se utvářela realita lidského světa. Základní rysy těchto tradic lze rozpoznat v rozličných systémech: čínská kniha I-ťing popisuje věštění, Babylónie zanechala horoskopy, Indie jógu, a pythagorejci provozovali svá mysteria. Oběť mohla mít podobu plodů země, zvířat i obětí lidských – a svět duchovních entit nebyl vždy člověku nakloněn.
Současná společnost bývá často skeptická k existenci Boha či duchovních sil, ať už dobrých, či zlých. Přesto se i dnes objevují svědectví a výpovědi o působení nadpřirozených sil, které člověk někdy vnímá jako střet své vůle s vůlí „ něčeho“ přesahujícího.
Toto téma stojí mimo rámec vědeckého poznání, tak jak jej dnes definujeme. Přesto se nabízí otázka, zda by reflexe filosofickonáboženských a kosmologických souvislostí hudby mohla být, alespoň okrajově, podnětná i pro stránky našeho časopisu.
Autorská poznámka byla formulována jako rozšiřující pohled Dr. Jitky Pejřimovské, členky redakční rady e-časopisu Muzikoterapie. Jejím cílem je připomenout staré kosmologické a duchovní souvislosti hudby, které mohou inspirovat současné muzikoterapeutické myšlení i praxi.
Rituální praxe byla přítomna ve starověké Číně, Indii, Egyptě, Babylónii, Řecku i v různých formách šamanismu. V rámci rituálu se prolínala rovina smyslově poznatelného s rovinou mimosmyslovou, duchovní. Hlavním činitelem byl člověk – obětník, stojící před duchovní entitou, která s ním vstupovala do vztahu a v této interakci