světu dítěte a získává jistotu ve výchovném vedení.
7. V čem se systémová muzikoterapie liší od jiných přístupů?
Specifikem SMT je její teoretické ukotvení a výzkumné ověření. Práce s hudebními kreacemi, chápání hudby jako otevřeného systému a důraz na organizaci hudby jako terapeutický faktor představují přínos oboru. Muzikoterapeut SMT musí být dobře teoreticky orientován, aby dokázal klienta / pacienta provázet s jistotou, ale zároveň nenahrazoval jeho vlastní osobnostní potenci. Cílem je, aby klient / pacient porozuměl tomu, co se v terapii odehrává, a využil svou zkušenost ve vlastním životě.
Nelze se ale domnívat, že každá hudba, která přináší příjemný pocit, je terapeutická.
Vzpomínám si na případ, kdy pacient dostal od odborného personálu psychiatrie odpověď, že může poslouchat hudbu, pokud mu přináší emoční úlevu. Ovšem po poslechu takovéto „ neuspořádané hudby“, v popředí bylo tempo a rytmus, se u pacienta rozvinul tzv. myšlenkový trysk a schizofrenní onemocnění. Hudba se zde stala spouštěčem a rozvinutím psychické poruchy.
Hudba má tedy sílu působit i destruktivně, proto je zásadní, aby muzikoterapeut rozuměl jejím principům a dokázal s nimi zacházet citlivě a vědomě.
Vzdělávání pro budoucího muzikoterapeuta SMT představuje provazování poznávání a praxe. Provázání teorie s vlastním děním na muzikoterapeutickém sezení. Muzikoterapeut rozpoznává významy hudbou sdělené klientem / pacientem z jeho žitého života, zrcadlící se v organizaci hudby jeho HK. Nabývání vědění budoucího muzikoterapeuta předpokládá rozvažování nad teorií a svou praxí pod vedením supervizora SMT. Např. ideální podoba vzdělávání je práce se zhudebněnými pohádkami, nastíněná výše. Vzdělávání je dostupné pro jednotlivce i skupiny v rámci mé praxe.
V textu nebyly zodpovězeny všechny teoretické souvislosti systémové muzikoterapie. Jejich uplatnění v realitě pacienta / / klienta znamená ještě mnoho dalších myšlenkových kroků muzikoterapeuta SMT. Nebylo zmíněno např. dělení systémové muzikoterapie na edukační, psychoterapeutickou a sociálního rozměru či se salutogenní složkou. Rovněž tak práce s tzv. subsystémy a s integrativní mapou SMT. Tyto a další souvislosti systémové muzikoterapie v budoucnu ráda zodpovím.
*** „ Hudební inspirace je projevem důvěry v život sám,“ uzavírá Jitka Pejřimovská. „ Hudba nám pomáhá rozpustit to, co nás svírá, a otevřít cestu k vlastnímu bonu – k přijetí, fascinaci a pokoji.“
Rozhovor vedla: Mgr. Jarmila Kopecká Rozhovor s: Mgr. et Mgr. Jitkou Pejřimovskou, PhD.
( Pokračování rozhovoru připravujeme do příštího čísla e-časopisu Muzikoterapie.)