Zpívat ve sboru jsem začala na základce . Měla jsem sytý hlas po mamce a druhý hlas mně byl předurčený . Ta radost , když jsme se při naší domácí produkci s mamkou slyšely . Naše hlasy k sobě perfektně ladily . Konečně jsme všechny lidovky zpívaly dvojhlasně a práce nám šla od ruky . Tenkrát jsme se ve sboru učily Rožnovské hodiny . Mohla bych je zpívat od rána do večera . Až jednou přišel taťka a pravil : “ Holky , prosím vás , už ty hodiny nechte dobít nebo je roztluču .” Ach jo , usmívám se při té vzpomínce a zároveň se mi rosí oči . Jak ráda bych si s nimi znovu prožila naše hudební večery . Pořád mi chybí .
Po nástupu na střední školu zpěv i hra na housle ustoupily novým zájmům . Do školy jsem dojížděla a domů se vracela pozdě odpoledne . Nebyl čas . Po tanečních jsme s kamarády raději “ vymetali ” diskotéky v širokém okolí , večer tajně poslouchali rádio Luxembourg , objevovali zahraniční hudbu . Jako ostatní jsem se i já zamilovala do Beatles , Rolling Stones , Suzi Quatro . Dodnes , když náhodou slyším Let It Be nebo Yestarday , vracím se do mládí a cítím se zas jako bezstarostná puberťačka . Tenkrát jsme si připadali světoví . Cítili jsme , že žijeme . Chodili jsme na koncerty našich idolů . Vidět a slyšet naživo pražské hvězdy . K nám na maloměsto dorazila kapela Olympik . To byla akce ! Všichni v divadle stáli mezi sedadly , tancovalo se od začátku až do konce jejich vystoupení . Předvedli své největší pecky : Želvu , Dynamit , Krásnou neznámou . Ráda také vzpomínám na prázdninový koncert s Petrem Novákem na nádvoří ve Starých Hradech . Nejromantičtější koncert jaký jsem kdy zažila . Letní večer , na obloze se třepotaly zářivé hvězdy , držíme se za ruce , tančíme a zpíváme si s kapelou . Jeho Povídej , Náhrobní kámen , Dětský oči … uff , vidím to před sebou jako barevný film . Ta hloubka textů jeho písní se dotkla našich srdcí .
Měla jsem období , kdy hudba ustoupila do pozadí a já se věnovala rodině , dětem , kariéře . Času pro mě bylo stále méně . Necítila jsem se komfortně , něco mi stále chybělo . Hudbu jsem poslouchala jen při jízdě autem , ale na nějaký relax doma v křesle s CD snad nikdy nebyl čas . Až se na mě usmálo štěstí . Manžel získal vstupenky na první koncert The Rolling Stones na Strahově v srpnu 1990 . Jeli jsme i se starším synem . Skvělý pocit , který se jen špatně popisuje . Lidi šíleli . Poprvé naživo jsme se setkali s legendami ze Západu . Atmosféra nás zcela pohltila , celý stadion surfoval na stejné vlně . Po dlouhé době plně prožívám přítomný okamžik , cítím , že zase žiju . Možná tady začalo klíčit semínko poznání . Nemohu jenom pracovat a starat se o rodinu .
Po nějaké době jsem procházela složitou životní zkouškou . Jak mi tenkrát pomohli bratři František a Jan Nedvědi . Poslouchala jsem jejich písničky , zpívala si je s nimi v kuchyni a rozpouštěla postupně všechen žal a bolest , které se mi usadily v srdci . Jejich hudba mě uzdravovala .
Po ukončení kariéry jsem se přestěhovala do Prahy , naplno jsem se věnovala všemu , co jsem musela léta odkládat . Zpívání ve sboru , hraní ochotnického divadla , psaní povídek . Znovu jsem zažívala pocity radosti z kreativní činnosti . Jako bonus byla v dosahu všechna divadla , galerie , koncertní síně .
Všemi vzestupy a pády , které mi život přichystal , jsem se dopracovala k jednomu . Pochopila jsem , že je třeba naslouchat vlastním potřebám . Zaměřila jsem se na harmonizaci činnosti obou mozkových hemisfér . Já jako logik s dominantnější levou , potřebuji pro svůj pocit štěstí průběžně doplňovat pravou kreativní . A ono to opravdu funguje . Pokud něco vytvářím , zpívám si , cítím se komplexní . Kdykoliv potřebuji , ordinuji si endorfiny vědomým poslechem hudby . Podle nálady volím ten správný hudební žánr . Např . Vánoce si neumím představit bez návštěvy kostela . Varhaník mistrným ovládáním manuálů a pedálu spojených s registry rozezní píšťaly tak , že harmonie tónů se vznáší až k nebesům a otevírá srdce každého posluchače . V kombinaci s kostelním sborem se jedná o opravdu sváteční a povznášející zážitek . Také housle v rukou houslového virtuóza ve mně vyvolávají “ husí kůži .” Nikdy jsem neuměla zahrát tak , aby pod mými prsty „ housle zpívaly “. Při poslechu ve mně emoce tryskají jako fontána . Když mám náladu “ pod psa ”, pustím si obvykle tátův oblíbený Fibichův Poem . Ten mě zcela jistě dostane zpátky do pohody . S klavírem mám spojené především skladby