vyjadřovat emočně – a tedy , hudba zprostředkovává přímo výstup a vstup „ z “ a „ do “ dětské niterné osobitosti a zkušenosti .
Dramatický oblouk děje pohádky
Dramatický oblouk děje pohádky , kdy dítě a „ jeho dospělý “ dotváří děj pohádky ve vyprávění , pod dohledem muzikoterapeuta , se de facto utváří dle povahy dramatického oblouku hudební kreace dítěte . A to proto , že již víme , že právě hudební kreace dítěte velice senzitivně vykresluje moment a povahu jeho krizí , zátěží , kterou aktuálně dítě řeší a je schopné zdárně „ vyřešit “. Dle této povahy malefica pak dotváříme vyprávění , resp . dospělý vede dítě , v rozvinutí děje pohádky k bonu . Upravuje se reprezentace malefica co do jeho „ síly ohrozit hrdinu “ v určitých stupních „ dle dítěte “.
Konkrétně uveďme příklad tří stupňů malefica : - „ zajíček , který poprvé opouští noru “
a / nevidí nebezpečí , ale přeci jen jej tuší - „ venku bylo krásně , zajíček se rozhlíží a vidí …, ale přeci jen se chce již vrátit domů k mamince “
b / vnímá nebezpečí , ale není s ním přímo konfrontován – „ venku je krásně , ale náhle zajíček vidí veliký stín na zemi , trochu se poleká a vrací se domů do nory , ... maminka mu vysvětlila , že to byl nebezpečný orel ….“
c / nebo je s maleficem více či méně konfrontován – „ zajíček už je docela velký a ví , že může sice sám běhat po strništi a pást se , ale když uvidí orla , musí se rychle vrátit domů . Zajíček ale neposlechl – až když byl orel už tak blízko , že se jej mohl dotknout , objevil se myslivec a orel se lekl . Zajíček se rychle vrátil a maminka jej pokárala , ale byla ráda , že vše dobře dopadlo “.
V připravované publikaci „ Zhudebněné pohádky “ pak jsou pohádky popsány ve vztahu k vývojovým úlohám dětí a děleny na „ pastorální “, „ trochu smutné a radostné “, „ plné hněvu a strachu “, „ hrdinské “ a „ pohádky viny , naděje a vítězství “.
Pohádky se realizují v modu vyprávění i v modu hudebních kreací , kdy s dítětem realizuje pohádky rodič pod vedením muzikoterapeuta systémové muzikoterapie . Cílem je podporovat vývoj osobnosti dítěte tak , aby krize , které dítě prožívá , nepřetížily jeho adaptační mechanismy a nepromítaly se do dětského života jako psychické potíže či somatická onemocnění .
Závěr Snahou tohoto textu bylo poodhalit vhled k dopadům disociace součinnosti subsystémů v otevřeném systému člověka , které navozují prožitky úzkosti a selhání , ale i prohlubují symptomy somatických onemocnění . Byly uvedeny příklady mentální diskrétní disociace u seniorů , dopady nároků životních změn u dítěte s PAS a zvládání vývojových úloh u dětí předškolního a raně školního věku s rozpoznáním případných jejich životních kolizí . S nástinem možných řešení pomocí postupů modu hudebního , neverbálního a vyprávění u dětí i hospitalizovaných seniorů . Byla přiblížena v základních obrysech práce rodičů a dětí , pod supervizí muzikoterapeuta , se zhudebněnou pohádkou . Text , věříme , poodhalil i význam organizace hudby a i to , jak hudbu užít v konkrétních podobách praxe .
Literatura :
PEJŘIMOVSKÁ , J ., Systémová muzikoterapie 1 – Propedeutika , v tisku PEJŘIMOVSKÁ , J ., Systémová muzikoterapie 2 – Propedeutika , v tisku