KOMORNÍ A CONCERT PITCH A Monika Klimešová
Anotace : Ve svém příspěvku zkoumám dva aspekty : základní fakta při tvorbě tónu a vývoj výšky . Annotation : In my post , I explore two aspects : elementary facts in tone formation and the evolution of pitch .
Ve svém příspěvku se zaměřuji na dva aspekty . Tím prvním jsou elementární fakta v rámci tvoření tónu a tím druhým je vývoj relativní výšky .
Zvuk vzniká chvěním hmoty . Chvějící se těleso rozechvívá okolní vzduch a ten rozechvívá sluchové ústrojí v našem uchu a vnímáme ho jako zvuk . Zaznamenáváme kmitočty pravidelné se stejnou rychlostí a ty nazýváme tóny . Tóny mají přesnou výšku . Hluky kmitají nepravidelně a nemůžeme proto určit jejich přesnou výšku . Základní charakteristika tónu je výška , barva , délka a síla . Pro teorii ladění je podstatná pouze výška tónů , ačkoli s laděním souvisí i barva . Vnímaná výška tónu je závislá na frekvenci kmitání tělesa . Čím vyšší je počet kmitů za sekundu ( frekvence ), tím vyšší je vnímaná výška tónu .
Podstata barvy byla objevena na přelomu 17 . a 18 . stol . Bylo zjištěno , že každý tón obsahuje celou řadu dalších tónů , které jako samostatné tóny neslyšíme . Tyto tóny nazýváme alikvótní nebo vyšší harmonické frekvence . Vznikají tak , že předmět vydávající zvuk se chvěje vcelku a zároveň odráží i chvění stále menších a menších částí tělesa . Součtem chvění u hudebních nástrojů i hlasu vzniká vlnění , jehož časový průběh a tím i výsledná barva tónu závisí na tom , jak jsou alikvótní tóny silné . Pro teorii ladění je uspořádání alikvótních tónů naprosto zásadní .
Základním principem je metoda dělení struny . Alikvótní tón vzniká dělením celé , poloviny , třetiny a dalších zlomků struny nebo jiného tělesa vydávající tón . Struna zkrácená na polovinu zní o oktávu výš , struna zkrácená na třetinu o oktávu a kvintu ( duodecima ) výše , struna o čtvrtinu zní o dvě oktávy výše etc .
Relativní výška tónu – komorní A
Základní tón o frekvenci 435 Hz byl stanoven mezinárodní organizací pro standardizaci ISO ve Vídni v roce 1885 . V roce 1955 byla stanovena frekvence 440 Hz označovaná jako komorní A . V praxi se jako základní tón používá komorní , referenční tón , používaný k určení relativní výšky tónu a podle kterého ladí skupiny hudebních nástrojů . Před standardizací se velmi lišila výška komorního tónu napříč celou Evropou . Nejenom místem nebo v čase – výška se mohla lišit i v rámci jednoho města . Například výška ladění pro varhany v anglických katedrálách bývala až o pět půltónů níž než výška ladění pro domácí klávesové nástroje ve stejném městě . Pro zvýšení tónu se varhanní píšťaly rozklepaly směrem ven nebo naopak pro snížení tónu směrem dolů . Díky tomuto způsobu ladění se