Pokud to dobře chápu , je vidět , zda je pohyb vzhledem ke skladbě autentický nebo ne . Ano , přesně tak .
Mohla byste našim čtenářům vysvětlit , jak pracujete s výběrem skladeb ?
Když jsem začala hrát , chodila jsem soukromě k paní učitelce , která se učila hrát na klavír za první republiky . Můj repertoár byl od oper a operetek ke Dvořákovi , Smetanovi i Czernemu . Mohla jsem si však skladbu vybrat z několika , které mi přehrála . Neumím si představit , že bych hrála něco , co se mi nelíbí , takže dělám to samé . Starší děti si můžou vybrat skladby samy , třeba i na internetu .
A když si dítě přinese vybranou skladbu , která je v originále technicky náročná , upravujete ji ?
Ano , pokud je to potřeba . A funguje to i obráceně , pokud je úprava moc jednoduchá .
Můžete uvést nějakou kazuistiku nebo situaci ze své práce , něco , co vás potěšilo nebo pro vás bylo důležité , zajímavé .
U dětí , které jsou , řekněme trochu jiné , to , co postrádají v jiných ohledech , v hudbě nebo obecně , tak v „ kumštu “ mají . Problém je většinou s motorikou . Tak to bylo i u jednoho mého žáka , který měl Aspergerův syndrom . Dítě dělá maximum a je šťastné , že hraje . Dítěti řeknu , že to není dokonalé ( myslím motoriku ), časem se samozřejmě zlepšuje , což souvisí s vývojem mozku , přesto je na člověku , aby zvážil , co je a není důležité . Jednou jsem říkala , že u těchto dětí je člověk spíše průvodcem …
Je složité vysvětlit , proč to dělám . Přijde dítě a já si vždycky říkám , že v něm něco bude . Třeba u toho chlapce s Aspergerovým syndromem jsem měla radost , že se našel . Dokonce začal sám komponovat , a protože byl šikovný na počítači , začal skládat muziku i přes něj . Většinou jsou tyto děti velmi vděčné , takže zpětná vazba je úplně jiná ( i od rodiny ). Mám z toho dobrý pocit , že člověk svoji práci nedělá zbytečně .
Já si myslím , že tam určitou roli hraje i to , že pomůžete najít těmto dětem smysluplný způsob trávení volného času . Zároveň to musí být taková dobrodružná cesta . Dítě tedy doprovázíte , jak říkáte , ale vlastně jste na cestě oba .
Ano , to je pravda . Byly i momenty , kdy přišly i záchvaty vzteku a podobné věci . Například jsem učila žáka s epilepsií a schizofrenií . Dostali jsme se do situace , kdy byl pod silnou medikací a dál to nešlo . Jsou to asi 2 roky co přijel , přivezl noty a potřeboval poradit , protože se k hraní vrátil . Takže smysl to vše určitě má , ale jsou chvíle , kdy je to vážně obtížné .