Specifika systémové muzikoterapie v kontextu životního příběhu Zdeňka Michalová
Předkládaný text se pokusí najít souvislost mezi narativitou a systémovou muzikoterapií ( dále SMT ), která vznikala v kontextu aplikované systémové teorie v rámci rodinné terapie na pracovišti Dětské psychiatrické kliniky v Praze Motole od 80 . let minulého století . Považuje jak člověka , tak hudbu za otevřený uspořádaný systém , který kooperuje pomocí vztahové sítě , jak uvnitř sebe sama , tak vně sebe . Jejím prostřednictvím klient odhaluje svůj životní příběh na platformě hudby s využitím zvuků a hudebních vyjádření , proto vycházíme z narativní psychologie jako jejího předstupně .
Sdělované příběhy bývají sugestivní a vzbuzují emoce . Ve vyprávění bývá obsažena věcnost minulé události okořeněná prožitky a významy pro vypravěče , tzn . prostá fakta propojená subjektivním vztahem k událostem – nejde o pouhý sociální obraz člověka . V této souvislosti musíme počítat s možným obsahovým zkreslením sdělovaných vzpomínek , neboť vypravěč si potřebuje o sobě zachovat dobré mínění - v tomto momentě již lze vnímat přesah systémové muzikoterapie v porovnání s narativní psychologií , kdy sebeobraz člověka při vyjádření hudbou nemusí být objektivně ani subjektivně intrapsychickou obranou narušen .
Proč hovoříme o systémové muzikoterapii a nikoli o pouhé muzikoterapii je zcela logické . Systém není pouhou sumou dílčích částí , ale jednotlivé části obohacuje nová kvalita vnesena oním systémem jako celkem . Vztahová síť umožňuje funkčně zabezpečit skutečnost , aby tzv . celek vnímal své jednotlivé části a každá část zároveň vnímala celek a reagovala na něj . Uvnitř systému kooperují bio – psycho – socio – spirituální subsystémy a člověk v jejich kontextu je vnímán jako bio-psychosocio-spirituální bytost s potřebami , které naplňují tyto oblasti .
Je nezbytné si uvědomit , že jedna složka bez druhé nemůže existovat ani odděleně fungovat , neboť :
−
−
−
− bio - složka se váže na práci buněk , a to i buněk nervového systému a vztahuje se k biologickým funkcím tělesného zdraví ,
psychická složka zahrnuje pozitivní prožívání vztahů k sobě , druhým a vyvrcholí v konání člověka ,
sociální složka se naplňuje významem člověka pro druhé a významem druhých pro něj ,
spirituální složka představuje ideje vytvářející hodnoty smyslu života , které se podílejí na svědomí člověka a vztahují se k hodnocení jak osobnostní historie , tak i k očekávání budoucnosti .
Sebeocenění člověka velmi souvisí s psychickou , sociální a spirituální složkou . Podporuje jeho sebevědomí , jeho schopnost se vyrovnávat s diskomfortem , který přináší kognitivní omezení .