„ srovná “ a vezme tu nevyhnutelnost jako úkol , výzvu , kterou mu život dal . Důležité je si v těch chvílích příliš dlouho nezoufat , dát si budoucí cíl , ke kterému člověk napne svoji pozornost , s důvěrou v lepší . Život s námi někdy musí zatřást , abychom se probudili .
Prožití tvořivé hodnoty dává člověku „ křídla “, protože když se plně ponoří do činnosti , zapomene na čas , svoje starosti , povinnosti . „ Naplno “ někdo kupříkladu maluje , zpívá , hraje na piano nebo něco dobrého upeče , pěkně upraví jídelní stůl ke společnému nedělnímu obědu a mnoho dalšího .
Nejhodnotnějším lidským zážitkem je láska . Víme , že láska může mít mnoho podob . Vztah mezi milenci , láska rodičů ke svým dětem , sourozenecká láska , láska ke starým rodičům , vzájemná blízkost mezi starými přáteli , zduchovnělá láska člověka ve službě jiným , láska k národu nebo láskyplně pečující postoj člověka ke zvířatům a přírodě . A nezapomeňme na to , že když milujeme sebe , milujeme i druhé ; proto vždy : měj se rád / -a .
Je to prosté , stačí si víc všímat obyčejných věcí , obyčejného života . Nedávno jsem slyšela to , co jsem vždy vnitřně cítila , ale nikdy nepojmenovala . Prožíváme-li něco krásného , tak krása je smyslové vyzáření dobra , cítíme dobro . Proto je tak důležité mít kolem sebe ty malé , krásné věci , mnohdy až zbytečnosti , ony nám však přinášejí dobro , skrze to , co je krásné . Nemám na mysli „ zaplevelit “ si byt nepotřebnostmi , nastražit na sebe lapače prachu , ale jít na to s citem , tu a tam mít něco milého , pro nás krásného , třeba mini houpacího dřevěného koníka , andělku , citrín , achát anebo pro nás milé , krásné knížky s ilustracemi , obrázky na stěně ap .
Vzpomínám , jak jsem svého času přestala zpívat , ani pro sebe si nezanotovala . Nechala jsem se „ otrávit “ sama sebou . Nezpívalo mi to , můj hudební nástroj hlas se se mnou rozešel ; tehdy mi to vlastně ani moc nemluvilo , hlas nezněl , byl pryč . I já jsem tehdy bloudila , hledala . Zpívat jsem začala až svým malým dětem . Trochu mi pomohla hlasová rehabilitace a já přijala skutečnost , že už to se zpěvem nebude lepší . Obrazně řečeno , bylo to ztroskotání mých představ a tužeb z mládí . Postupem času jsem se setkávala a seznamovala s muzikoterapií , přidala se arteterapie s artefiletikou , zkusmo poetoterapie . Po mnoha letech jsem zkusila zpívání v ženském sboru a připomněla si tu krásu , když se tóny , hlasy nesly vánočně naladěným kostelíkem . Ve své profesi jsem si ráda zazpívala se skupinou klientů při muziko sezení a třeba právě proto , že zpívat může opravdu kdokoli .
Každá další , každá nová situace na naší cestě životem nese smysl , jen ho nalézt , odkrýt . To jsou malé - velké výhry i prohry v životě , to je moje svědectví .
Celoživotně se stále něčemu učíme , člověk musí stále něco obstarávat , stále spěchá . Ale když přijde čas klidu , ticha , dopřejme si pobyt v přírodě , sami se sebou ( bez sluchátek na uších ). Vyhledávejme , co nám přináší potěšení a co nám činí dobře , zároveň si važme toho , co máme . A nezapomínejme na lásku ke knížce , ke čtení . To jsou ty chvíle štěstí , osvěžení duše , ducha a mysli , našeho těla , to přece nese svůj smysl , pro který To stojí za to !