Varhanní pozitiv přenosný , jednomanuálový , s dřevěnými píšťalami a dvěma měchy . Generálbasový nástroj , používal se i sólově .
Dynamika barokního souboru je pojímána jako rejstříky varhan . Přidáním nebo ubráním se změní dynamická výstavba . Umožňuje efekty forte piano , ale nezná cresscendo .
Liturgie je složenina dvou řeckých slov leitos lidový a ergon od slovesa ergestai konat , dílo , tedy dílo pro lid . Český termín bohoslužba . Mše čili mše svatá je nejdůležitější typ bohoslužby v některých křesťanských církvích . Liturgické předpisy za normálních okolností nedovolují slavení mše pouze ve dvou případech , a to v postním období Velikonoc . Na Velký pátek a během dne na Bílou sobotu . Vigilie , večerní mše na Bílou sobotu je již oslavou vzkříšení .
Mše se skládá ze dvou hlavních částí , a sice z bohoslužby slova , jejímž jádrem je předčítání biblických textů a bohoslužby oběti , připomínající oběť , vzkříšení a stálou přítomnost Ježíše Krista . Podle katolického učení smí bohoslužbě oběti předsedat ( vysluhovat ) pouze biskup nebo kněz .
Slovo mše je přejato ze závěrečných slov latinské liturgie římského ritu „ Ite , missa est .“ „ Jděte , propuštěna je “ – k čemu se vztahuje tato věta není zcela jisté , nejspíš ke shromáždění , ale i možná k posvěcenému chlebu a vínu , které se v raných dobách křesťanství posílaly k sousedním křesťanským společenstvím .
Ve východních církvích se podobná bohoslužba označuje jako božská liturgie , v evangelických církvích jako ( svatá ) večeře Páně .
Katolická církev chápe slavení eucharistie nejen jako pouhou připomínku poslední večeře Páně s učedníky , ale především jako nekrvavé zpřítomnění oběti Ježíše Krista na kříži a oslavou jeho vzkříšení .
Mše jako hudební forma , se vyvinula ve
středověku hudebním ztvárněním některých částí mešní liturgie . Podoba mše se liší podle příležitosti , kdy je sloužena .
Figurální hudbou rozumíme vícehlasou chrámovou hudbu pro zpěv bez doprovodu nebo s doprovodem hudebních nástrojů . Tridentský koncil roku 1562 měl původně v úmyslu figurální hudbu zcela zakázat . Nakonec však velice rozumně položil hlavní důraz na srozumitelnost a nedotknutelnost liturgického textu v liturgické hudbě , „ aby byly uchvacovány nejen smysly , ale i srdce přítomných “, a aby z ní bylo odstraněno všechno světské .
Latinský termín ordinarium je odvozen od slova ordo ( řád ), proto se někdy používá synonymní sousloví mešní řád ( mešní pořádek ). Závazné a písemně fixované texty křesťanské bohoslužby se vyvíjely v průběhu 4 . – 6 . století . Některé se proměňovaly během církevního roku a patří do tzv .
propria , jiné byly neměnné . Neměnné části , které byly určeny pro recitování nebo zpěv nahlas , případně za aktivní účasti věřící obce , tvoří mešní ordinarium : jsou to Kyrie , Gloria , Credo , Sanctus