v takovém složení sejdou poprvé , a to dokonce z různých částí republiky i mimo ni . Nutno podotknout , že provozování ,, staré hudby " je u nás stále doménou úzkého okruhu muzikantů , a to i přes to , že se stále více dostává do širšího povědomí veřejnosti , zvláště díky našim renomovaným souborům , které se poučenou interpretací zabývají . S ohledem převážně na časové možnosti hudebníků bylo od prvního okamžiku zřejmé , že zkoušku v plenu i s natáčením musíme zvládnout během jediného dne .
Samostatná zkouška sboru byla stanovena den předem , během sobotního dopoledne a v neděli nejprve zkouška se sólisty , a poté v plném obsazení . Ideálním sakrálním prostorem pro tento záměr se stal kostel sv . Vojtěcha na Novém Městě Pražském . Přičemž od nápadu přes přípravu a samotné provedení uběhly tři měsíce . To nejnáročnější bylo vytvořit pro tuto příležitost de facto nový ansámbl a zajistit veškeré technické i logistické zázemí pro realizaci tohoto projektu . Nezastírám , že to bylo velmi náročné , poučné , dobrodružné a ve všech směrech plné energie . A především krásné .
Samostatnou kapitolou by pak bylo vyprávění o cestě od prvního momentu myšlenky až k samotnému uskutečnění . Jeden dílek z mnohých . Individuální čtené zkoušky se sólisty proběhly od stolu , a to doslova . Patřily k těm nejvášnivějším okamžikům tvořivého kvasu , kdy skloněni nad partiturou jsme takt po taktu rozebírali a v nastíněných deklamacích vířili naší snahu o co nejvěrohodnější a nejpřesnější vyjádření . Setkání bylo vzácným darem , neboť bylo jediné s každým z nich , a proto tak výrazně intenzivní a emočně nabité .
Díky mé závěrečné práci v SMT , vlastně vznikla i tato nahrávka , necelý týden před svátkem patrona sv , Václava . Tato raně barokní mše složená přibližně kolem roku 1669-1670 pro olomouckou katedrálu nesoucí jméno světce , byla provedena dle historicky poučené interpretace na kopie dobových nástrojů . Soubor čítal 21 zpěváků , z toho 6 sólistů , kteří zpívali taktéž sborové party , z nichž ještě tenorista , který zpíval intonace Gloria a Credo a deset instrumentalistů + 1 nehrající kalkant neboli měchošlap , který obsluhuje měchy , jež vhánějí vzduch do varhan . V našem případě přenosný jednomanuálový varhanní pozitiv s dřevěnými píšťalami a 2 měchy , které obsluhovala kalkantka . Zápůjčku tohoto jedinečného nástroje jsem vyjednala s renomovaným souborem , který se zaměřuje na renesanční a raně barokní hudbu . Ladění se ujal sám stavitel tohoto krásného nástroje . Převoz pozitivu obnášelo ,, jemné " zacházení . Toho se zhostil specialista na převoz velkých a těžkých nástrojů . Nahrávání obstaral v jedné osobě zvukový technik a hudební režisér .
V neděli 22 . září L . P . 2019 jsme se sešli v krásném gotickém , barokně přestavěném kostele sv . Vojtěcha na Novém Městě Pražském , abychom z dávných dob k nám nechali promlouvat hudbou našeho největšího raně barokního skladatele a básníka , rytíře Adama Václava Michnu z Otradovic prostřednictvím jeho nejslavnější mše Missa sancti Wenceslai .
Záměrně byla tato skladba vybrána jako projekt pro SMT . Zajímalo mne , jaký prožitek hudba posluchačům přinese . To nejdůležitější pro mne bylo sebevyjádření se v hudbě . Procítit linoucí se zvukomalbu , co se rodí přímo z partů do prostoru . V tomto smyslu jsme pracovali a vzájemně jsme se inspirovali , obohacovali a doplňovali . Zkušenost byla úžasná , neboť každý jeden tvořil svým originálním způsobem a zvuk , který k nám doléhal jsme intenzivně vnímali a v našich představách přijímali , proměňovali a znovu posílali dál do prostoru .