ETIKA Mgr . et Mgr . Jitka Pejřimovská , PhD .
Úvaha
V základě etiky stojí pravidlo , že to , co si nepřejeme , jako neetické vůči sami sobě , nečiníme druhým , tedy , že lidské bytosti jsou si svou bytností rovnocenné . Pro dialektickou diskuzi to znamená , že dobrat se skutečnosti či pravdy vyžaduje určitý etický modus i diskuze samé . Znamená to například , že diskutujeme uceleně , neroztříštěně o věci a svůj protějšek , řekněme svého odpůrce v diskuzi , jako osobu nedehonestujeme .
Ale - mnoho autorů , již od antiky , popsalo ale i typy úskoků v diskuzi . I A . Schopenhauer popisuje takové mody dialektiky , kdy rozlišuje vyvrácení teze – s použitím modu „ ad rem “ ( vzhledem k věci ) či „ ad hominem nebo ex concessis . ( vzhledem k člověku nebo z doznání , z připuštění ). Nazývá pak jednotlivé případy „ úskoky v diskuzi “.
Budeme se zabývat úskokem , kdy na místo „ o věci “ se v diskuzi se dehonestuje diskutující - odpůrce , nebo kdy na místo prokázání „ věci “ diskutující přesvědčuje druhého tím , že i nějaká velká a uznávaná osobnost - tak činí , či nečiní . Shodné je to , že se „ od věci “ přechází „ k člověku “. V dnešním světě s mnoha informacemi , i protichůdnými , je pak v některých situacích obtížné nalézat skutečnost takovou jaká je , nebo pravdu .
Pravda má velice často svoji objektivní podobu , někdy můžeme ale brát jako bernou minci spíše pravdu subjektivní . Pokud jedinec např . tvrdí , že jeho sok v lásce se na něj nepěkně podíval , a proto jej musel nabodnout na vidle , je patrné , že subjektivní pravda není na místě . Pokud jindy ale člověk sděluje , že on dává přednost klasické hudbě baroka před romantickou s tím , že hudba baroka je ve všech směrech hodnotnější , můžeme považovat spíše za subjektivní pohled . Nicméně zkomplikování cest k poznání skutečnosti či pravdy nám sice mnohdy nedovolí poznat skutečnost či pravdu , ale mnohdy nás nečiní ne – zodpovědnými za naši případnou nesprávnou volbu a můžeme čelit i neblahým důsledkům našeho neorientovaného rozhodnutí .
Určitý případ odklonu od „ věci “ destabilizací věrohodnosti „ osoby “ je i případ svědka , který popisuje co viděl a slyšel , i když nemá další , čím by skutečnost doložil . Jeho svědectví bývá důvěryhodné , pokud se týká základních faktů a pokud sám svědek nebyl nějak afektivně , smyslově nebo jinak odkloněn od vnímání skutečnosti . Svědectví pak svědka , který přiměřeně vnímá skutečnost , je svědectvím o skutečnosti . Svědek nemusí mít další nástroje a i jinak doložit , než tím , že sděluje , co viděl a slyšel . Pokud je ale napadeno toto jeho primární svědectví a je požadováno písemné doložení nebo doložení jiného charakteru , je de facto napaden on sám , protože jako svědek nemívá jiný nástroj doložení . Např . svědek auto - dopravní nehody nemusí své svědectví na policii dokládat jinak , než popisem toho , co viděl a slyšel .