Improvizace „ jen tak “ představuje její volný typ , tedy situaci , kdy nejsme ničím omezování a můžeme si hrát skutečně „ jen tak “. Můžeme si hrát dle momentální nálady nebo můžeme experimentovat a objevovat skrytý svět hudby , rozvíjet hudební myšlenku , vracet se k ní , propracovávat ji , obrušovat a uvědomovat si při tom třeba mnoho zajímavých souvislostí . To je neocenitelná škola . Při této příležitosti si dovolím uvést jednu příhodu , jež se odehrála právě dnes a doslova mi přihrála příklad , který zde mohu uvést :
Čerstvě devítiletý synovec a jeho šestiletá sestřička se po příchodu na návštěvu zabydleli u klavíru . Zaujalo mě , s jakou trpělivostí si oba zkoušeli motivek známé písně , který jim před časem přehrávala dcera . Motivek se v nezměněné podobě opakoval nesčetněkrát a vždy k němu bylo přidáno něco , co nasvědčovalo snaze o nalezení správného pokračování písně . Některé tóny byly patrně vyhodnoceny jako nevhodné , tedy jako ty , co do písně nepatří , zatímco jiné , ač do ní také tak docela nepatří , se jevily jako inspirativní a byly náznakovitě rozvíjeny mimo kontext písně .
To je nádherný příklad improvizace , při níž se nenecháváme ničím svazovat a odradit případným neúspěchem , protože – jak známo – jen „ trpělivost přináší růže “. I mladý Ludwig van Beethoven dostal od svého učitele slova tohoto smyslu : „ Prohrál jsi ? Začni znovu ! Prohrál jsi znovu , začni stokrát znovu !“ Nic zkrátka nejde zcela samo a jeví-li se to tak pokud sledujeme vrcholná umělecká díla , bývá to často pouhá iluze , neboť hotové a dokonalé dílo nevypovídá mnohdy nic o svém zrodu , vývoji a zrání do konečné podoby .
Naproti tomu může představovat improvizace „ jen tak “ – nebo řekněme raději improvizace svobodná – zrod a dokončení skladby v „ reálném čase “, tedy v řádu několika minut . Hudebník zvyklý improvizovat i při veřejných vystoupeních má dobře zažitou řadu postupů , umožňujících mu tuto disciplínu provádět . Kdykoliv může vědomě využít rozmanité hudební prostředky , jimiž dosáhne požadovaného výsledku , neboť zná sílu jejich působení a vhodnost využití pro určitou situaci .
Neopakovatelnost a síla okamžiku ve spojení se spontánní improvizací přináší mnohdy zcela ojedinělé skladby , jež by v jiné situaci zaznít nemohly nebo aspoň ne v takové přesvědčivosti .
O improvizaci a jejich tajích by bylo možno psát dále a dále , avšak není nad možnost vše si vyzkoušet a zažít prakticky . Pokusil jsem se alespoň nepatrně vstoupit na toto pole a přiblížit způsob hudebního tvoření , který je mi vlastní již od prvního kontaktu s hudebním nástrojem v dětství .
Vím , že jsem se nezmínil o hudebních prostředcích a postupech v rámci improvizace svobodné . To představuje náročnější téma , které nelze vtěsnat do jednoho či několika málo odstavců . Případné zájemce mohu odkázat opět na svoji absolventskou práci , kde se touto problematikou zabývám podrobněji a též v kontextu s muzikoterapií . 5
Na závěr lze podotknout , že ne každému hudebníkovi , byť profesionálovi v jeho oboru , je improvizace vlastní a může si na tomto poli počínat i poněkud neobratně , pokud se o ni pokusí . Zcela jistě však disponuje právě jinými dovednostmi , jimiž vyniká .
5 KRÁL , René . Možnosti a využití klavírní improvizace v muzikoterapii . Klavírní terapie . Olomouc , 2011 . Absolventská práce . Akademie Alternativa [ online ]. Dostupná z WWW : < https :// www . akademiealternativa . cz / uploads / upload / 2017 / Absolventky / ABSOLVENTSKA _ PRACE _ AA _ ReKral . pdf >. ( kap . 4.1-4.4 , s . 30 – 44 ; a dále kap . 5.3 , s . 56-64 , kap . 9.1-9.2 , s . 95-112 )