Buduje se nový obor, éra průkopníků
Programování počítačů a postupně i výuka a výzkum informatiky se na MFF začaly roz-
víjet koncem padesátých let. Zprvu to bylo hlavně pro potřeby numerické matematiky, jak
dokumentuje i vznik Centra numerické matematiky v r. 1961 (vedoucí F. Nožička), které
zajišťovalo i výuku numerické matematiky. S rostoucím počtem studentů došlo v r. 1964
ke vzniku Katedry numerické matematiky, kde bylo záhy možné studovat informatiku spe-
cializovaněji pod názvem Nenumerické aplikace počítačů. Až v 70. letech byla Minister-
stvem školství schválena Numerická matematika jako obor, jehož jedno ze tří zaměření
se jmenovalo Matematické zabezpečení výpočetní techniky. Málokdo by dnes věřil, že šlo
právě o informatiku. V létech 1975–81 se na MFF pěstuje informatika dílem na Katedře ky-
bernetiky a operační analýzy (vedoucí M. Vlach), dílem na Katedře matematické informa-
tiky (vedoucí K. Najzar). Rok 1981 přináší katedru „s dlouhým názvem“, tj. Katedru kyber-
netiky, informatiky a operačního výzkumu (vedoucí M. Vlach). V roce 1987 vzniká Katedra
kybernetiky a informatiky (vedoucí M. Vlach, později M. Chytil, A. Kučera).
S počátky informatiky na MFF jsou spjati protagonisté programování na fakultě L.Kou-
bek, J. Raichl, a E. Kindler. Poslední dva jmenovaní přišli z nejstaršího ohniska informatiky
v Československu Výzkumného ústavu matematických strojů. Založili tradici a zaslouži li
se o výchovu následných generací informatiků. Podobně v budoucnu přijdou J. Demner,
J. Ho řejš, J. Pokorný, F. Plášil, P. Vojtáš a další.
Klíčovou roli sehrál J. Raichl, jedna z legend informatiky u nás. Byl neobyčejně úspěšný
jako pedagog a své znalosti a dovednosti dovedl předat svým žákům. Jeho knihy se staly
zá klady oboru informatika jako takového. Byla to především jeho zásluha, že MFF dodnes
opouštějí vynikající programátoři a vývojáři. Studenti museli záhy cvičit schopnost týmové
práce. Na pedagogické výsledky a přístupy J. Raichla navázali další pracovníci jako R. Kryl
a T. Topfer.
Na samém začátku šedesátých let byl na tzv. Raichlově semináři referován jazyk Algol 60,
především metody jeho definování. Brzy se ukázalo, že lze s dobrými praktickými výsled -
ky využít v definici programovacích jazyků koncepty matematické lingvistiky a že výsledky
teo rie vyčíslitelnosti (O. Demuth) a matematické logiky (P. Vopěnka, P. Štěpánek) mají zcela
prak tické důsledky. To vedlo k rozvoji výzkumu formálních jazyků. V teorii vyčíslitelnosti
i teorii formálních jazyků byly záhy získány kvalitní výsledky (A. Kučera, M. Chytil). Dis-
krétní matematika, především teorie grafů, mohla být využívána při řešení různých informa-
tických problémů a také při aplikaci informatiky v praxi. Příkladem jsou různé implementace
databází nebo problém obchodního cestujícího. Zde lze spatřit klíčový přínos J. Nešetřila.
Zkušenosti s použitím matematické lingvistiky v definici programovacích jazyků časem
přispělo k tomu, že se součástí MFF stalo přední pracoviště matematické lingvistiky, dnešní
ÚFAL (E. Hajičová, P. Sgall). Kromě výše uvedených oborů byly mj. dosaženy vynikající
výsledky v operační analýze (M. Vlach) a diskrétních simulacích.
Počátkem sedmdesátých let byly vytvořeny předpoklady k vytvoření uceleného systému
studia informatiky. Protože stát tehdy na vybavení škol šetřil (přednost měla výroba), i pro
zastaralé počítače bylo nutné zajistit technické a systémové služby. Některé MFF poskyto-
vala celé universitě.
K úspěchu nového směru studia přispělo pořádání konference resp. zimní školy SOFSEM
organizovanou od roku 1974 J. Gruskou s pomocí odborníků z prakticky všech důležitých
informatických pracovišť, včetně MFF, v tehdejším Československu. Mnozí z nich byli z MFF,
nebo tam později působili (J. Raichl, M. Chytil, J. Hořejš, J.Pokorný, J. Demner, M. Malík,
Historie a perspektivy informatické sekce na MFF UK Praha
71