Magazín 64 XIII | Page 9

9

Naše škola

Kromě sportu máte ještě nějaké další koníčky?

No, tak v posledních letech je pro mě největším koníčkem asi rodina. Nutno říci, že když si to dá člověk dohromady, přijde z práce a chce nějakej čas investovat do té rodiny, tak mu moc volna nezbývá. Takže se snažím o nějaké výlety, kde se zapojí celá rodina. Tudíž mým koníčkem je obecně turistika. Nebo třeba ferraty, ty mám hrozně rád.

Vy učíte ještě na univerzitě. Je nějaký zásadní rozdíl mezi právě ní a gymnáziem? Případně preferujete něco více?

Já jsem původně začínal právě na JČU a učení tady jsem měl jako vedlejšák. Jenže nakonec se to začalo nějak obracet a Česká začala dominovat.

V současné době už jsem na univerzitě vlastně jako externista.

Jinak jsem mnohem radši a spokojenější tady, jednak je to tady flexibilnější, jsou tu zajímaví lidé, je zajímavé je sledovat, jak se vyvíjejí. A co se týče chytrosti těch dětí, tady mi přijde, že jsou mnohdy mnohem inteligentnější.

Měl jste nějaký předmět, který jste fakt nesnášel? Já jsem byl vždycky celkem vyhraněný, měl jsem tak nějak černobílý svět. Měl jsem rád pevný řád, striktnost, takže mi vyhovovala matematika. Naopak nejsem lingvista, takže jazyky nebyly můj šálek kávy, takže podle toho taky vypadaly ty známky. (smích)

Abychom se taky dostali z vod učitelství. Je nějaké jídlo, co si dáte fakt rád?

Já jsem obecně gurmán, dokonce i rád vařím. Ale moje top je indická kuchyně.

Ještě něco, co byste vzkázal studentům?

Napadá mě mé životní motto: "Radši shořet než vyhasnout."