V tomto rozhovoru jsem se podívala na zoubek stálici našeho učitelského sboru. Pan Dvořák sdílí kabinet se třemi ženami, učí tělocvik a geografii a mimo jiné je vášnivým rybářem. A co nám na sebe ještě oblíbený pedagog pověděl?
Nemohu začít jinak, než takovou typickou otázkou. Chtěl jste být učitelem už od malička? Nebo vás
k tomu nasměrovaly až další okolnosti?
Tak původně jsem učitelem rozhodně být nechtěl, už proto, že jsem z učitelské rodiny, takže jsem
k tomu měl ze začátku takovej odpor. Ale nakonec to tak nějak vyplynulo z té situace, že jsem nevěděl co by, určitě jsem chtěl tělocvik, pak co k tomu, tak jsem vzal zeměpis. A vlastně v průběhu těch let se to začalo vyvíjet tak, že mě to vlastně začalo hrozně bavit, ty dospívající osobnosti. Ale prvotně to rozhodně v plánu nebylo. Jinak jsem hrozně chtěl být letec, chtěl jsem lítat.
To, že jste tělocvikář, mě přivádí hned ke druhé otázce? Jaký je Váš nejoblíbenější sport?
Já mám obecně rád sport, všechny druhy sportu. Ale má to takovou svojí genezi. Když jsem byl malej, mladší, tak jsem dělal kolektivní sport. A jak jsem starší a starší, tak jsem přesedlal na ty individuální sporty, ať je to cyklistika, ať je to běh. nebo třeba sportovní rybolov.
Kromě sportu máte ještě nějaké další koníčky? No, tak v posledních letech je pro mě největším koníčkem asi rodina. Nutno říci, že když si to dá člověk dohromady, přijde z práce a chce nějakej čas investovat do té rodiny, tak mu moc volna nezbývá. Takže se snažím o nějaké výlety, kde se zapojí celá rodina. Takže obecně turistika. Nebo třeba ferraty, ty mám hrozně rád. Vy učíte ještě na univerzitě. Je nějaký zásadní rozdíl mezi právě ní a gymnáziem? Případně preferujete něco více? Já jsem původně začínal právě na JČU a učení tady jsem měl jako vedlejšák. Jenže nakonec se to začalo nějak obracet a Česká začala dominovat. V současné době už jsem na univerzitě vlastně jako externista. Jinak jsem mnohem radši a spokojenější tady, jednak je to tady flexibilnější, jsou tu zajímaví lidé, je zajímavé je sledovat, jak se vyvíjejí. A co se týče chytrosti těch dětí, tady mi přijde, že jsou mnohdy mnohem inteligentnější. A co vy? Měl jste nějaký předmět, který jste fakt nesnášel? Já jsem byl vždycky celkem vyhraněný, měl jsem tak nějak černobílý svět. Měl jsem rád pevný řád, striktnost, takže mi vyhovovala matematika. Naopak nejsem lingvista, takže jazyky nebyly můj šálek kávy, takže podle toho taky vypadaly ty známky. (smích) Abychom se taky dostali z vod učitelství. Je nějaké jídlo, co si dáte fakt rád? Já jsem obecně gurmán, dokonce i rád vařím. Ale moje top je indická kuchyně. Ještě něco, co byste vzkázal studentům? Napadá mě mé životní motto: ,Radši shořet než vyhasnout.´ malé jsme si s kamarádkami hrály na školu a já byla vždycky učitelka. Měla jste i jiné vysněné povolání? V úvahu připadalo i povolání zahradnice. J Také jsem studovala postgraduál knihovnictví, ale v klasické knihovně bych pracovat nechtěla. Školní čítárna je jiná. Zde jsem si i tuto ambici splnila. Chcete zavzpomínat na některého profesora, který Vás v kariéře učitele inspiroval? Moje angličtinářka na gymnáziu se jmenovala paní Formánková. Říkali jsme jí „Lady.“ Měla vybrané chování, a hlavně oblibovala britskou angličtinu. Stejně jako dnes já. Chybí Vám stará atmosféra naší čítárny? Teď to tam vzhledem k epidemii musí být liduprázdné. To víš, že mi to schází. Občas si sem přijde pár studentů půjčit knížky k maturitě, ale nestudují tady. Někdy se objeví kolegové, teď tu byl pan školník. Jinak jsem tu sama samotinká. Jakou knihu ze sbírky naší čítárny by si měl přečíst úplně každý? Myslím, že Babičku od Boženy Němcové. Poprvé jsem ji přečetla v páté třídě a čtu ji do dneška. Uznávám, že když mladý člověk nemá čtenářské zkušenosti, jedná se dnes o velmi náročné čtení. A Vaše oblíbená kniha? Je jich nespočet, jedna se určit nedá. Miluji tlusté knihy, protože nekončí brzo. Teď čtu pátou knihu Roberta Galbraithe, čili J. K. Rowlingové a její Strike novel v originále. Stojíte za projektem recitační soutěže. Jak moc je Vám recitace blízká? Je mi velice blízká. Soutěž se zde koná již od samého začátku. Dříve nebyla dobrovolná, jako je tomu teď. Mělo to svůj smysl. Bylo krásně vidět, jak v některých studentech postupem času vzkvétala láska k recitaci. Ta soutěž dává studentům krásnou možnost vyjádřit svůj pohled na okolní svět… a to slovy svými, či slovy jiného básníka. Jaké cizí jazyky ještě ovládáte? Němčina je mojí skrytou vášní. Mojí oblíbenou letní destinací totiž nejsou jižní země, nýbrž Německo a Baltské moře. Tak se těším, až si tam zase popovídám. Jinak ovládám základy francouzštiny. Jaké je vaše oblíbené jídlo? Když už tedy musím jíst, tak je to zeleninový salát. Co posloucháte za hudbu? Mojí oblíbenou stanicí je Radio Beat, tedy rock. Mám ráda Rammsteiny a spoustu jiných kapel. K Imagine Dragons mě přivedli až studenti. Jejich videoklipy vnímám trochu s rozpaky, ale hudba se mi líbí. Miluji také operu a jazz, zejména ten starší. Musím se zeptat na The Beatles. Když hrají Beatles, tak okamžitě zesiluji zvuk. To je jasné. Poslední otázka, máte nějakého domácího mazlíčka? Mám 3 kočky, jsem kočkomil. :)
To je asi chvályhodné, když jste učitel. To nevím, ale je fakt že je to asi můj největší koníček, pořád se něco nového učit. Máte ještě nějaké jiné? Například třeba vaření nebo nějaké sporty? Vaření ne, ale rád běhám, čím je ta trať delší tím lépe, ale zatím jsem to dotáhl k půlmaratonu, dál ne, takže od pěti do těch dvacet, dvaadvaceti kilometrů, no a rád jezdím na koni, rád chodím do přírody, teď už i rád lyžuji, protože jsem si po dvaceti letech znovu našel cestu k lyžím. Máte v životě nějaké cíle? Něčeho dosáhnout? Je to překvapivé, ale já si žádné velké cíle moc nekladu. Jeden můj bývalý profesor vždy říkával, že v životě jde o to, aby se život podařil, tedy on byl němec, takže říkal podaržil. Teď to bude možná znít morbidně, ale už v mých 10 letech, jsem měl přání být starý a mrtvý.(smích) Jen pro vysvětlení, v naší rodině se muži právě nedožívají moc vysokého věku, a proto jsem si dal za cíl být starý a pak to druhé, a to pak teprve zemřít. A nějaká přání? Co takhle červený kuchyňský robot? Přání mám, mám jich spoustu. Určitě bych byl rád, kdyby mi mé děti jednou své budoucí životní partnery. Aby se zkrátka dokázalo udržet rodinu pohromadě. Ne jako aby všichni žili doma pod jednou střechou, ale v tom smyslu ,abychom k sobě navzájem neztratili cestu.
Vy jste letos třídní, dáte si to od září znovu?Nejsem si úplně jistý, ta moje pracovní vytíženost je značná. Pokud by ale teda zase odcházel třídní v septimě, tak není nad to zdědit oktávu, udělat maturitní ples a odmaturovat s ní.Jaký byl jejich maturák?Překvapivě dobrý!Lepší než ten váš?No, to nevím, takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Asi…asi lepší. Teda! Lepší! Rozhodně lepší, pochvalme je, lepší. Promiň to zaváhání, už jsem si to srovnal. Rozhodně lepší!Byl jste na gymnáziu ve Žďáře oblíbený student, nebo vás spíš neměli rádi?Byl jsem oblíbený, proto mě neměli rádi.A z pozice učitelů?Vždycky vzpomenu na slavný výrok mé třídní učitelky, že by mi přála takové studenty jako jsem já. Nikdy jsem to nechápal, teď jí ale už dávám za pravdu, byla to chyba.Vytáhnete na sebe ze střední něco?Měl jsem…problémy se sebekázní. To je hezky řečeno.Řešil jste nějaké vtipné problémy se sebekázní tady, z pozice zástupce ředitele?Každý den tady je svým způsobem vtipný (smích). Ne, bohužel, se zástupcem lidé většinou nechodí řešit úsměvné záležitosti. Ve výsledku se tedy úsměvnými stát mohou, to ano. Ale kdybych si měl vzpomenout konkrétně, co mě poveselilo, to si asi nevzpomenu. Ale vždycky jsem rád, když ode mě lidé odcházejí s úsměvem. O to se snažím.Když si po tom snažení dopřejete dovolenou, tak tu aktivní, nebo spíš se někde válíte?Já se aktivně válím.Cestujete?Jo, to jo. Ale je to teď dost omezený rodinou, malýma dětma. Třeba na jarní prázdniny jsme byli v Peci pod Sněžkou, to je pro Jihočechy skoro tak daleko, jako jet třeba do Itálie.A nakonec, co byste si přál?Tak abych tu ještě nějakej ten čas pobyl. Hmotné statky v učitelství nepotřebuješ. Zdraví je ta hodnota, co tě posouvá k tomu tady vydržet. Vidět maturovat ty děti žejo, a tak. Ale vlastně to není podnětný, protože my historikové víme, že všichni umřem.Učíte nově nižší ročníky, ale stále máte i ty starší. Co preferujete?
U těch malých je to velmi těžké, pokud je celá třída dohromady. Proto obecně učím raději němčinu, kde je jen polovina třídy. Mezi věkovými kategoriemi bych si ale nevybrala, každé má něco. U těch mladších se musím vrátit do jejich věku a být jedním z nich, s těmi staršími pak zase mohu komunikovat jako s dospělými. Ty rozdíly mě právě baví. Každé ráno se sem těším a doufám, že to tak i zůstane.
Je dobře že vás práce naplňuje, ale co děláte ve svém volnu?
Jsem fanatickou návštěvnicí divadel a kin, každý týden někam musím jít. A když už mám lidí dost, jedu ke svým rodičům na samotu v lese, chodíme na procházky a užívám si zase ten klid. V létě chodím ráda i po horách, letos jsem byla třeba v Krkonoších. A taky ráda čtu a vařím.
To zní moc zajímavě. Ale zajímá nás také rozdíl mezi námi a vaším minulým ústavem. Jsou nějaké?
V přístupu a chování žáků. Zajímá vás co říkám, domácí úkoly většina z vás nosí a nemusím se stále opakovat. Jste zvídaví a jdete si sami za novými informacemi. Je to tak mnohem jednodušší než u žáků co berou vzdělaní jen jako povinnost. Ale jinak jsou všichni mladí lidé stejní.
A co kdybyste si mohla vybrat nejen kde budete učit, ale i kde budete žít. Jaké místo byste zvolila?
Kdyby, tak bych volila Kanadu, konkrétně Vancouver. Jenže žádné kdyby není, a tak beru to, co je. Beru to ráda, a jsem tak šťastná.
8
Na slovíčko
s Janem Dvořákem
Naše škola
TEXT Anna Myšáková FOTO Marian Tišer
Poznej svého
UčitelE