obrý den a ahoj vám všem,
mám ohromnou radost, že opět můžete číst první
řádky našeho školního časopisu. Někdo jej možná
stále čte v nám již velmi dobře známé a obvyklé
elektronické podobě, někdo však určitě stojí na chodbě
naší školy a listuje stránkami obklopen davem spolužáků,
hlukem a smíchem.
Už skoro před měsícem se do chodeb a tříd vrátili studenti,
do života studentů se vrátilo maximálně šest hodin spánku
a minimálně jeden test denně. Zmizely všechny dobroty
doma z ledničky, spaní v posteli o hodinách a nebo utíkání
z výuky pod záštitou otevírání dveří nebo oken kočkám,
psům a pošťákům. Zkrátka pohoda doma je pryč, ale
můžeme říct, že ve škole není? Známky se sice uzavírají
a testy píší, ale s jistými průměry z karantény to vlastně
není tak hrozné. Nebo ano?
Za mě je nejhorší ranní vstávání a věřím, že nejsem sama. Spaní do 8:24 už provozovat nemůžeme, a tělo si stěžuje. Živé organismy od přírody nemají rády změny a urputně se jim brání. A přesto, že být zavřený doma, učit se u počítače a ven chodit jen s rouškou je podivné a nenormální, už jsme si na to jako tvorové stihli zvyknout. Když teď máme být neustále vystaveni stresu, nátlaku, nestíhání a ještě zvýšenému mezilidskému kontaktu, je pro nás obyčejný školní den velkou psychickou zátěží.
Co nás ale odlišuje od zvířat, je možnost volby naprosto v čemkoli. Včetně přístupu ke svému údělu, životu a pocitům. Až se vám příště zase nebude chtít ráno z postele, myslete na to, že štěstí a pohoda je volba. Snažte se stresovým situacím předcházet nebo vyhnout, povzneste se nad běžné problémky a raději si extra užijte hrnek kávy, udělejte si dobrou snídani nebo svačinu, cestou ze školy si sedněte s kamarády na sokolák a užívejte si sluníčko. Vždyť přece o nic nejde.
Přeji vám hodně klidu na duši a taky úsměv na tváři, který vám snad přinese čtení tohoto Magazínu 64.
D
Změna kam se podíváš
Michaela Parkosová
3
Editorial