Pan učitel Veber je u nás nový. Učí základy společenských věd
a češtinu. Abychom ho lépe poznali, rozhodli jsme se ho zeptat, stejně jako loni paní učitelky Muškové, na pár otázek. Dozvíte se tak, odkud přišel, co ho baví, ale i mnoho dalšího.
Odkud jste k nám vlastně přišel a proč?
Přišel jsem k vám z Česko-anglického gymnázia čili ze Suchého Vrbného. A proč? Protože jsem cítil po devíti letech, že potřebuji změnu.
Jak se vám tady líbí? Připadá vám to lepší se studenty nebo i celkově s pedagogickým sborem? Je to jiné. Je to ta změna, je to to, co jsem si od toho sliboval. Je to něco jiného.
Jste tedy spokojen s výběrem školy?
No, já nemůžu být nespokojen, protože já vždy když si něco vybírám, tak to je informovaný výběr. Není to tak, že hodím šipku, a kam se trefím, tam jdu. (smích) Vím, kam chci nebo vím, kam jdu.
Co vás vlastně zajímá?
Myslíš, jaké jsou mé zájmy, koníčky, záliby?
Ano.
Tak těch je spoustu, na prvním místě musím zmínit, že mě baví pořád se něco učit.
To je asi chvályhodné, když jste učitel. To nevím, ale je fakt že je to asi můj největší koníček, pořád se něco nového učit. Máte ještě nějaké jiné? Například třeba vaření nebo nějaké sporty? Vaření ne, ale rád běhám, čím je ta trať delší tím lépe, ale zatím jsem to dotáhl k půlmaratonu, dál ne, takže od pěti do těch dvacet, dvaadvaceti kilometrů, no a rád jezdím na koni, rád chodím do přírody, teď už i rád lyžuji, protože jsem si po dvaceti letech znovu našel cestu k lyžím. Máte v životě nějaké cíle? Něčeho dosáhnout? Je to překvapivé, ale já si žádné velké cíle moc nekladu. Jeden můj bývalý profesor vždy říkával, že v životě jde o to, aby se život podařil, tedy on byl němec, takže říkal podaržil. Teď to bude možná znít morbidně, ale už v mých 10 letech, jsem měl přání být starý a mrtvý.(smích) Jen pro vysvětlení, v naší rodině se muži právě nedožívají moc vysokého věku, a proto jsem si dal za cíl být starý a pak to druhé, a to pak teprve zemřít. A nějaká přání? Co takhle červený kuchyňský robot? Přání mám, mám jich spoustu. Určitě bych byl rád, kdyby mi mé děti jednou své budoucí životní partnery. Aby se zkrátka dokázalo udržet rodinu pohromadě. Ne jako aby všichni žili doma pod jednou střechou, ale v tom smyslu ,abychom k sobě navzájem neztratili cestu.
Vy jste letos třídní, dáte si to od září znovu?Nejsem si úplně jistý, ta moje pracovní vytíženost je značná. Pokud by ale teda zase odcházel třídní v septimě, tak není nad to zdědit oktávu, udělat maturitní ples a odmaturovat s ní.Jaký byl jejich maturák?Překvapivě dobrý!Lepší než ten váš?No, to nevím, takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Asi…asi lepší. Teda! Lepší! Rozhodně lepší, pochvalme je, lepší. Promiň to zaváhání, už jsem si to srovnal. Rozhodně lepší!Byl jste na gymnáziu ve Žďáře oblíbený student, nebo vás spíš neměli rádi?Byl jsem oblíbený, proto mě neměli rádi.A z pozice učitelů?Vždycky vzpomenu na slavný výrok mé třídní učitelky, že by mi přála takové studenty jako jsem já. Nikdy jsem to nechápal, teď jí ale už dávám za pravdu, byla to chyba.Vytáhnete na sebe ze střední něco?Měl jsem…problémy se sebekázní. To je hezky řečeno.Řešil jste nějaké vtipné problémy se sebekázní tady, z pozice zástupce ředitele?Každý den tady je svým způsobem vtipný (smích). Ne, bohužel, se zástupcem lidé většinou nechodí řešit úsměvné záležitosti. Ve výsledku se tedy úsměvnými stát mohou, to ano. Ale kdybych si měl vzpomenout konkrétně, co mě poveselilo, to si asi nevzpomenu. Ale vždycky jsem rád, když ode mě lidé odcházejí s úsměvem. O to se snažím.Když si po tom snažení dopřejete dovolenou, tak tu aktivní, nebo spíš se někde válíte?Já se aktivně válím.Cestujete?Jo, to jo. Ale je to teď dost omezený rodinou, malýma dětma. Třeba na jarní prázdniny jsme byli v Peci pod Sněžkou, to je pro Jihočechy skoro tak daleko, jako jet třeba do Itálie.A nakonec, co byste si přál?Tak abych tu ještě nějakej ten čas pobyl. Hmotné statky v učitelství nepotřebuješ. Zdraví je ta hodnota, co tě posouvá k tomu tady vydržet. Vidět maturovat ty děti žejo, a tak. Ale vlastně to není podnětný, protože my historikové víme, že všichni umřem.Učíte nově nižší ročníky, ale stále máte i ty starší. Co preferujete?
U těch malých je to velmi těžké, pokud je celá třída dohromady. Proto obecně učím raději němčinu, kde je jen polovina třídy. Mezi věkovými kategoriemi bych si ale nevybrala, každé má něco. U těch mladších se musím vrátit do jejich věku a být jedním z nich, s těmi staršími pak zase mohu komunikovat jako s dospělými. Ty rozdíly mě právě baví. Každé ráno se sem těším a doufám, že to tak i zůstane.
Je dobře že vás práce naplňuje, ale co děláte ve svém volnu?
Jsem fanatickou návštěvnicí divadel a kin, každý týden někam musím jít. A když už mám lidí dost, jedu ke svým rodičům na samotu v lese, chodíme na procházky a užívám si zase ten klid. V létě chodím ráda i po horách, letos jsem byla třeba v Krkonoších. A taky ráda čtu a vařím.
To zní moc zajímavě. Ale zajímá nás také rozdíl mezi námi a vaším minulým ústavem. Jsou nějaké?
V přístupu a chování žáků. Zajímá vás co říkám, domácí úkoly většina z vás nosí a nemusím se stále opakovat. Jste zvídaví a jdete si sami za novými informacemi. Je to tak mnohem jednodušší než u žáků co berou vzdělaní jen jako povinnost. Ale jinak jsou všichni mladí lidé stejní.
A co kdybyste si mohla vybrat nejen kde budete učit, ale i kde budete žít. Jaké místo byste zvolila?
Kdyby, tak bych volila Kanadu, konkrétně Vancouver. Jenže žádné kdyby není, a tak beru to, co je. Beru to ráda, a jsem tak šťastná.
8
Na slovíčko
s Tomášem Veberem
Naše škola
TEXT Jakub Binter a Erik Sedláček FOTO Erik Sedláček
Poznej svého
Učitele