Škola, naše láska
Přiznejme si to. Zdálo se nám, že za ten stres, s nímž se setkáváme, může škola. A pak najednou 10. března těsně před desátou hodinou ranní svitla naděje, že se toho stresu aspoň na chvíli zbavíme. Vláda uzavřela školy a my jsme měli jakési kratší prázdniny.
Z několika očekávaných dnů volna se však staly týdny a později měsíce. Distanční výuka se ukázala jako velice nepříjemná zkušenost, nemožnost vidět se s přáteli ještě horší,
a všechno nasvědčovalo tomu, že přišel konec světa. Ukázalo se, že škola je láskou našeho života, a přestože jsme s ní nebyli vždy za jedno, stejně nám ukázala, že ji potřebujeme. A nyní, když ji po půl roce zase vidíme v plné kráse, cítíme se… prostě skvěle!
František Sklář
Koronaprázdniny
Jak jsme je přežili?
Jsou věci, které jednoduše nejde předvídat. Celosvětová epidemie nového koronaviru, která v konečném důsledku na nějakou dobu uzavřela všechny školy v zemi, je jednou z nich. Co si o tom všem myslíme? A měli jsme vlastně z volna radost?
4
FOTO Marian Tišer
Organizace života
Když se v březnu ze dne na den zavřely školy, všichni jsme se museli kromě ovládání teamsů učit ještě něčemu jinému. Totiž organizaci našeho života. A také zodpovědnosti, jelikož nám nikdo nestojí za zády a nekontroluje nás, zda opravdu dáváme pozor na online hodinách, zda či děláme poctivě výpisky. Tudíž nám navzdory lomení rukama kantorů distanční výuka dala něco, co v běžném režimu studenti úplně nemají - kontrolu nad svými životy v podobě vlastní organizace, zodpovědnosti a vůle k učení (což prověřilo, co si kdo představuje pod pojmem vzdělání...) V některých případech se mi to zdá mnohem smysluplnější než škola normální, kde se na samostatnost studentů tolik nespoléhá. Jestli to není škoda...
Veronika Piskořová