18
Jak se ti povedlo odjet studovat do Ameriky? Kamarád mi jednou řekl o FLEX programu, který nabízí studentům rok v Americe zdarma. Moc jsem tomu nevěřil, ale zkusil jsem se přihlásit, napsal pár esejí a jednou o Vánocích mi přišel mail, že jsem se dostal do semifinále.
Na jak dlouho a kam jsi vlastně letěl?
Bydlel jsem u hostitelské rodiny, v malém městečku ve státě Iowa. Rodina byla skvělá, měl jsem krásné zázemí a vzali mě na spoustu zajímavých míst. Původně jsem měl letět na deset měsíců, ale kvůli koronaviru jsem se musel vrátit
o dva měsíce dříve.
Čím se nejvíce liší americký styl života od toho našeho?
Nejvíce asi tím, že jsou Američané hodně věřící. Víra má v jejich životě velkou váhu, každou neděli chodí do kostela, modlí se před zápasy a hodně chodí dobrovolničit. Je paradoxem, že ti nejmíň bohatí chodí pomáhat nejvíc. Jsou hodně tolerantní a přátelští. I co se týče sousedství, většinou nemají ploty a skoro každý víkend se všichni schází třeba na grilování. Hned první den, co jsem přijel, mě hodně lidí vítalo, všichni se mi představovali, říkali mi, kolik mají dětí a jak se jmenuje jejich pes a že mají bazén, abych se někdy stavil. 😊 Co říkáš na tamní jídlo? Musel jsem si na to hodně zvykat. Ve školní jídelně nic nevařili, jenom polotovary, hamburgery, hot dogy, makarony se sýrem, ale nic čerstvého. Nabízeli k tomu alespoň mléko, ovoce a zeleninu. Na druhou stranu, v restauracích mají mnohem kvalitnější maso a potraviny. Jaké je americké školství? Hodně se liší v tom, že si každý volí vlastní předměty. Kladou důraz na to, aby si každý dělal, co ho baví, a ne to, co požaduje škola, což je skvělé. Také to všechno mají o hodně jednodušší. To, co jsem tam dělal v chemii ve čtvrťáku, jsem u nás dělal v osmé třídě na základce. Je to více zaměřené na individuální práci, hodně dělají domácí projekty a eseje. Velkou součástí školy je také sport, na který se hodně zaměřují, protože díky tomu mohou získat stipendia na vysokou. Mají tam skvělé vybavení, posilovnu, wrestlingovou místnost, připravují sportovcům svačiny před zápasem a každá škola má svého fyzioterapeuta. Já jsem dělal wrestling a běhal přespolní běh. Je to fajn, každý pátek se celá škola sejde na tribunách a fandí, hraje školní kapela a jsou tam samozřejmě roztleskávačky. Jak ses cítil v místním kolektivu? Byl jsem tam trošku za outsidera, protože jsem měl jiný přízvuk, jiné názory, ale tím, že tam nejsou uzavřené třídy, naopak se na každé hodině setkávají úplně jiní lidé, to nebyl až takový problém. Jsou Američanky, lepší než Češky? Nedá se to moc porovnávat. Většina holek tam chodí do kostela a pomáhat lidem. Jsou to takové hodné kostelní myšky. Tady máme spíše párty holky, které chodí každý pátek někam do klubu, tam to vůbec neexistuje, protože mají alkohol až od jednadvaceti let. Navštívil jsi i nějaká místa mimo Iowu? Byl jsem se podívat na NHL v Minnesotě, v Oregonu a na Floridě v Orlandu v Universal studiích, kam mě rodina vzala o jarních prázdninách. Aktuálně se v Americe neustále řeší otázka rasismu. Setkal ses s tím někdy osobně? Nesetkal. V poměru s ostatními státy není Iowa příliš multikulturní. Měli jsme tam pouze menšinu holek ze Somálska. Nikdo je ale nijak nediskriminoval. Když už někdo něco zkusil, měl z toho velké problémy. Vůči rasismu je tam nulová tolerance. Ani na Floridě jsem nic takového nezažil. Plánuješ se do Ameriky někdy vrátit? Určitě. Chtěl bych tam někdy žít, ale je to spíš takový sen. A jak řekl Walt Disney: „If you can dream it, you can do it.”
Daniel Petr Jašek:
Americké školy Kladou důraz na to, aby každý dělal, co ho baví
Rozhovor
TEXT Anna Peclová FOTO Marian Tišer a archiv Daniela Jaška
Jak už jistě víte, v naší škole se to jen hemží zajímavými lidmi. Jedním z nich je osmnáctiletý Daniel Jašek ze 3. A, který se do našeho ústavu vrátil po roce stráveném v Americe. Během toho, co jsme si spokojeně mlaskali
u sushi z Metu, které jsme zákeřně vyměnili za (výborné) jídlo ze školní jídelny, jsme Daniela vyzpovídali, jaké pro něj studium na druhé straně světa bylo a co si z něj odnesl.
Rozhovor