Magazín 64 VIII | Page 20

20

Rozhovor

Taky se muškaření dělí na jezerní a říční. Říční muškaření spočívá v tom, že člověk chodí vodou

a snaží se najít, kde ta ryba je, takže musí umět správně číst vodu.

Takže je to mnohem složitější než normální rybaření?

Je. Nezvládne to jen tak někdo, a proto to moc lidí nedělá.

Jak dlouho ti trvalo se to naučit?

Já muškařím pět let, ale mám bratra, kterému je jedenáct let, a ten muškaří tři roky a už taky závodí. Když se chodí trénovat, tak se to dá naučit. Jde taky o to, že my si ty mušky, na které chytáme, sami vyrábíme, tomu se říká vázání mušek. Na to je takový speciální svěráček, do něj se uchytí háček

a k němu nití přivazujeme syntetické nebo přírodní materiály, jako srst a peří.

Jak dlouho například trvá si takhle vyrobit mušku?

Záleží na druhu mušky. Jsou dva druhy mušek: dráždidla, ta mají hodně výrazné barvy, a přírodní mušky, které mají napodobovat opravdový hmyz. Také se používají mušky, které napodobují rybičku a mohou být dlouhé až dvacet centimetrů. Ty se vyrábí kolem dvaceti, třiceti minut. Ale ty mušky, se kterými závodím já, se vyrábějí asi dvě tři minuty a mám jich v krabičce asi tisíc.

Kolik času týdně tak obětuješ cvičení a přípravě?

To samozřejmě záleží na tom, jestli je sezóna.

V sezóně jsem skoro každý víkend od rána do večera na závodech. A když není sezóna, tak si občas v týdnu vyrábím ty mušky.

Jak se ti to daří spojit se studiem?

Tak o víkendu se učím při cestách na závody, třeba nedávno jsme byli ve Frýdku-Místku, a to jsem se učil pět hodin po cestě. A ve všední dny příprava tolik času nezabere.

Do jakých zemích už ses díky závodění dostal?

Byl jsem dvakrát v Jihoafrické republice, na závodech v Belgii a na Slovensku, ale taky jsme byli chytat v Dánsku a příští rok bude mistrovství světa v Bosně a Hercegovině a plánujeme jet do Irska.

Chtěl bys někdy v budoucnu, aby tvoje děti taky pokračovaly v muškaření?

Určitě, ale kdyby třeba nechtěly nebo by je zajímalo něco jinýho, tak bych je nenutil. ■