20
Rozhovor
Taky se muškaření dělí na jezerní a říční. Říční muškaření spočívá v tom, že člověk chodí vodou
a snaží se najít, kde ta ryba je, takže musí umět správně číst vodu.
Takže je to mnohem složitější než normální rybaření?
Je. Nezvládne to jen tak někdo, a proto to moc lidí nedělá.
Jak dlouho ti trvalo se to naučit?
Já muškařím pět let, ale mám bratra, kterému je jedenáct let, a ten muškaří tři roky a už taky závodí. Když se chodí trénovat, tak se to dá naučit. Jde taky o to, že my si ty mušky, na které chytáme, sami vyrábíme, tomu se říká vázání mušek. Na to je takový speciální svěráček, do něj se uchytí háček
a k němu nití přivazujeme syntetické nebo přírodní materiály, jako srst a peří.
Jak dlouho například trvá si takhle vyrobit mušku?
Záleží na druhu mušky. Jsou dva druhy mušek: dráždidla, ta mají hodně výrazné barvy, a přírodní mušky, které mají napodobovat opravdový hmyz. Také se používají mušky, které napodobují rybičku a mohou být dlouhé až dvacet centimetrů. Ty se vyrábí kolem dvaceti, třiceti minut. Ale ty mušky, se kterými závodím já, se vyrábějí asi dvě tři minuty a mám jich v krabičce asi tisíc.
Kolik času týdně tak obětuješ cvičení a přípravě?
To samozřejmě záleží na tom, jestli je sezóna.
V sezóně jsem skoro každý víkend od rána do večera na závodech. A když není sezóna, tak si občas v týdnu vyrábím ty mušky.
Jak se ti to daří spojit se studiem?
Tak o víkendu se učím při cestách na závody, třeba nedávno jsme byli ve Frýdku-Místku, a to jsem se učil pět hodin po cestě. A ve všední dny příprava tolik času nezabere.
Do jakých zemích už ses díky závodění dostal?
Byl jsem dvakrát v Jihoafrické republice, na závodech v Belgii a na Slovensku, ale taky jsme byli chytat v Dánsku a příští rok bude mistrovství světa v Bosně a Hercegovině a plánujeme jet do Irska.
Chtěl bys někdy v budoucnu, aby tvoje děti taky pokračovaly v muškaření?
Určitě, ale kdyby třeba nechtěly nebo by je zajímalo něco jinýho, tak bych je nenutil. ■