Muškaření máme
v rodině
Rybaření je sport, pro který se nejeden z nás nadchnul
v dětství, ale jen málokdo to
s ním dotáhne až na mistrovství světa. Někdo takový shodou okolností chodí na naši školu.
A nejen, že se zúčastnil, ale hned také vyhrál. Co to je vlastně ten lov na umělou mušku, ve kterém Honza vyniká? A jak se ke své neobvyklé zálibě dostal? Na všechno jsme se ho zeptali.
Co tě přivedlo k tomuto netradičnímu sportu?
Děda chytá na umělou mušku, což je vlastně totéž jako muškaření, a můj táta to má po něm. Já v tom teď pokračuju, takže se dá říct, že to máme
v rodině.
Jak dlouho už v Česku existuje muškaření jako sport?
Základy muškaření se objevily vlastně už
v pravěku, kdy si lovci vyráběli vlastní mušky a byl to pro ně způsob obživy. Ale závodní muškaření je v Čechách asi čtyřicet nebo padesát let.
Někteří z nás o muškaření zas tak často neslyší. Jaká je v tomto sportu konkurence?
Češi jsou v muškaření víceméně nejlepší na světě. Hodně vyhráváme a v tabulce všech států je Česko průběžně první v týmových medailích, ačkoliv
u nás je muškaření dost neznámé. Naproti tomu třeba v Americe ho zná mnohem více lidí.
A tady v Čechách je docela velká konkurence, zrovna v Jihočeském kraji největší, vzhledem
k tomu, že máme nejvíc řek a jezer.
Jsi v nějakém týmu nebo trénuješ sám?
Chytám za Strakonice, začínal jsem chytat za Vimperk, ale vlastně nejde o žádné kluby. Strakonice mi jen platí startovné, ubytování a jídlo na závodech. Existují ale i juniorské kluby, v Praze asi dva a tři na Moravě.
V čem ten sport vlastně spočívá, jak se to liší od normálního rybaření?
Je to o hodně aktivnější způsob rybaření. Používá se na něj speciální vybavení, muškařský prut, naviják a šňůra. Šňůra není jako normální vlasec, je to opravdu speciální muškařská šňůra a existuje spousta druhů, dělí se podle potápivosti na plovoucí šňůru, středně potápivou a rychle potápivou.
Taky se muškaření dělí na jezerní a říční. Říční muškaření spočívá v tom, že člověk chodí vodou a snaží se najít, kde ta ryba je, takže musí umět správně číst vodu.
Takže je to mnohem složitější než normální rybaření?
Je. Nezvládne to jen tak někdo, a proto to moc lidí nedělá.
Jak dlouho ti trvalo se to naučit?
Já muškařím 5 let, ale mám bratra, kterému je 11 let a ten muškaří 3 roky a už taky závodí. Když se chodí trénovat, tak se to dá naučit. Je taky o z, že mi si ty mušky, na které chytáme sami vyrábíme, tomu se říká vázání mušek. Na to je takový speciální sběraček, do něj se uchytí háček a k němu nití přivazujeme syntetické nebo přírodní materiály jako srst a peří.
Jak dlouho například trvá si takhle vyrobit mušku?
No, záleží na druhu mušky. Jsou dva druhy mušek: dráždidla, ta mají hodně výrazné barvy a přírodní mušky, které mají napodobovat opravdový hmyz. Také se používají mušky, které napodobují rybičku, a mohou být dlouhé až dvacet centimetrů. Ty se vyrábí kolem dvacet, třicet minut. Ale ty mušky se kterými závodím já se vyrábí asi dvě tři minuty a mám jich v krabičce asi tisíc.
Kolik času týdně tak obětuješ cvičení a přípravě?
To samozřejmě záleží na tom jestli je sezóna. V sezóně jsem skoro každý víkend od rána do večera na závodech. A když není sezóna tak si občas v týdnu vyrábím ty mušky.
Jak se ti to daří spojit se studiem?
Tak o víkendu se učím při cestách na závody, třeba nedávno jsme byli ve Frýdku Místku a to jsem se učil pět hodin po cestě. A ve všední dny příprava tolik času nezabere.
Do jakých zemích už ses díky závodění dostal?
Byl jsem dvakrát v Jihoafrické republice, na závodech v Belgii a na Slovensku, ale taky jsme byli chytat Dánsku a příští rok bude mistrovství světa v Bosně a Hercegovině a plánujeme jet do Irska.
Chtěl bys někdy v budoucnu aby tvoje děti taky pokračovaly v muškaření?
No tak určitě, ale kdyby třeba nechtěly nebo by je zajímalo něco jinýho, tak bych je do toho nenutil.
Rozhovor
TEXT Jakub Švojgr a Jakub Binter FOTO Marian Tišer a archiv Jana Wittnera
19
Jan Wittner: