A děláš k plavání ještě nějaký doplňkový sport?
Určitě. V létě jezdím hodně na kole, což mi hlavně pomáhá kvůli suchý přípravě. Já už totiž do posilovny, abych se přiznal, moc nechodím. Takže radši jedu na kole, kde si provětrám ty svoje nožky. A pak v zimě jezdím občas na lyžích, ale teď, protože mám po operaci kolene, ty lyže nechci moc pokoušet. Musím bejt opatrnej, aby mě to nebolelo.
A taky tenhle rok je přelomovej. Od října do příštího září je všechno o olympiádě. Tak ty lyže vynechám, aby tam nebyl nějaký úraz. I další aktivity budu trochu omezovat, vzhledem
k přípravě na paraolympiádu v Tokiu.
Jak se na ni cítíš? Máš formu? Obhájíš zlatou medaili?
No jako takhle… Bude to těžký. Objevilo se totiž jedno úskalí. Nejdřív ale budu muset vysvětlit to naše handicapované plavání.
Jsme rozděleni podle druhu handicapu. Jsou tzv. klasifikační třídy a právě minulej rok byl aktualizovaný nový klasifikační systém, který plavce z jednotlivých zemí a z jednotlivých kategorií trochu promíchal. To znamená, že plavce z vyšší kategorie s menším handicapem spadli
k nám, takže oni mají obrovskou výhodu proti nám.
A bohužel to takhle nastavil ten nový klasifikační systém, takže nám tam spadli noví soupeři s velice dobrými časy a výkony a musím říct, že jsme
z toho docela smutní, protože říkám, že "tenhleten" plavec nemá u nás, co dělat.
To znamená, že já, jak mám po operaci kolena
a mám takhle vyvinutý ty paže, tak on má třeba jako obě ruce, sice nemá prsty, nemá nohy, ale má v těch rukou obrovskou sílu. Zkrátka má svalovou hmotu úplně jinak, je i celkově jinak postavenej, takže je i silnější. V ramenou, v zádech, má jednoduše větší sílu než já a právě tahle skutečnost, že spadnul k nám do kategorie, je prostě blbá. Ostatní státy proti tomu klasifikačnímu systému nějakým způsobem bojují.
Náš reprezentační trenér Jan Nevrkla se k tomu
taky vyjadřoval na mítinku (když jsme měli MS
v Londýně, tak tam byl technický mítink pro trenéry) a taky tam měl připomínku ke klasifikacím. Uvidíme, jak to půjde.
Rád cestuješ, viď? Která místo je pro tebe zatím to nejlepší?
Určitě Mexiko City. To mě hodně nadchlo. Zajímavý je, že když jsme tam měli odletět, zrovna tam proběhlo zemětřesení. Nějakých pět stupňů Richterovy škály. Takže organizátoři byli nuceni odložit MS nejdřív na dobu neurčitou. Nakonec jsme tam přiletěli zhruba dva měsíce poté a viděl jsem, že to tam řádilo dost. Rozbouraný silnice, popadaný stromy, baráky trochu nakřivo
a podobně. Navzdory tomu je ale Mexiko City nádherný. Třeba v tom smyslu, že tam veprostřed čtyřproudý dálnice máte třeba park. Normálně
s lavičkama, spoustou stromů... prostě nádhernej park. To mě dostalo. Stejně jako jejich nádherný náměstí a tak.
My jsme tam navíc byli v době skoro Vánoc, takže se všechno připravovalo na ně. To bylo super.
A pak mají Mexičani hodně dobrý jídlo. Jediný, co jsem si tak neužil, byla hodně dlouhá cesta.
Moc se mi líbil i Londýn. A samozřejmě Rio, teda akorát ve městě to byla divočina, kde tam teda fakt jako lítal ten gang, jako prostě mafiánskej, tam to bylo docela nebezpečný. Když jsme ale vypadli ven mimo město podívat se s rodiči na Krista, tak to Rio bylo zvenku hezký. ■
15
Rozhovor