14
Tak asi začneme tím, jak jste se vlastně dostal
k plavaní?
Tykáme si, ne? (smích) K plavání, no, to je trochu dlouhá historie. Rodiče měli penzion na Lipně
a tam byl dvanáct a půl metru dlouhej bazén. Díky němu jsem se začal učit plavat, rochnil jsem se tam s rukávkama a taky v kruhu a pak postupně to šlo, že už jsem tyhle pomůcky odevzdal a šel jsem
v sedmi letech do občanského sdružení KONTAKT bB, které se zabývá handicapovaným plaváním tady ve středisku České Budějovice.
Mají čtyři střediska: Karlovy Vary, Brno, Praha
a České Budějovice. Takže díky jejich programu, který se zaměřuje na rehabilitaci dětí a dospělých, jsem se od rehabilitace dostal až po tu českou reprezentaci.
V současné době mě trénuje Jan Nevrkla, reprezentační trenér. Shodou okolností jsme se
k sobě vrátili po deseti letech, já jsem s ním absolvoval někdy před třinácti lety první mistroství světa v Jihoafrický republice, kde jsem vyplaval druhý místo na padesát metrů motýlka... a tak vlastně začala moje plavecká kariéra.
A děláte k plavání ještě nějaký doplňkový sport?
Určitě, já dělám kolo, jezdím v létě hodně na kole, což mi hlavně pomáhá kvůli suchý přípravě. Já už totiž do posilovny, abych se přiznal, moc nechodím. Takže radši jedu na kole, kde si provětrám ty svoje nožky. A pak v zimě jezdím občas na lyžích, ale teď, protože mám po operaci kolene, ty lyže nechci moc pokoušet a je to takový prostě, abych byl opatrnej, aby mě to nebolelo. A taky tenhle rok, ten přelomovej od toho října do toho příštího září, je opravdu ten olympijský. Tak ty lyže vynechám, aby tam nebyl nějaký úraz a taky i ty další aktivity budu trochu omezovat, vzhledem k té přípravě na paraolympiádu v Tokiu.
Jak se cítíš na příští olympiádu? Máš formu? Obhájíš zlatou medaili?
No jako takhle… Tam je jako neštěstí to- já bych ještě chtěl taky vysvětlit to naše handicapované plavání. To znamená, že my jsme rozdělení podle druhu handicapu, jsou tzv. klasifikační třídy a právě teďka minulej rok byl aktualizovaný nový klasifikační systém, který ty plavce z jednotlivých zemí a z jednotlivých kategorií trochu promíchal. To znamená, že plavce z vyšší kategorie s menším handicapem spadli k nám, takže oni mají obrovskou výhodu proti nám! A bohužel to takhle nastavil ten nový klasifikační systém, takže nám tam spadli noví soupeři s velice dobrými časy a výkony a musím teda říct, že jsme z toho docela smutní, protože říkám, že ,,tenhleten‘‘ plavec nemá u nás, co dělat. To znamená, že já, jak mám po operaci kolena a mám takhle vyvinutý ty paže, tak on má třeba jako obě ruce, sice nemá prsty, nemá nohy, ale má v těch rukou má obrovskou sílu, to znamená, že má tu svalovou hmotu úplně jinak, že je i celkově jinak postavenej, takže je i silnější. V těch ramenou, v těch zádech, má prostě větší sílu než já a právě to porovnání k nám, to, že spadnul k nám do té kategorie, je prostě blbý. Ostatní státy proti tomu klasifikačnímu systému nějakým způsobem bojují. Náš reprezentační trenér Jan Nevrkla se k tomu taky vyjadřoval na mítinku (když jsme měli MS v Londýně, tak tam byl technický mítink pro trenéry) a taky právě tam měl tu připomínku k těm klasifikacím a uvidíme, jak to půjde.
Rád cestuješ, viď? Která místo je pro tebe zatím to nejlepší?
Určitě Mexiko city. To mě hodně nadchlo a navíc teda jsme tam měli odletět v tu dobu, kdy tam bylo zemětřesení. Bylo tam nějakých pět stupňů Richterovy škály a právě my jsme tam měli odletět týden po tom, co se to stalo. Takže organizátoři byli nuceni odložit MS nejdřív na dobu neurčitou. Pak jsme tam přiletěli asi tak dva měsíce po tom zemětřesení a viděl jsem, jak to tam jako řádilo dost, rozbouraný silnice, popadaný stromy, baráky trochu nakřivo a podobně, ale ne, chci říct, že to Mexiko city bylo nádherný v tom stylu, že vy máte normálně silnici, po pravé straně máte čtyřproudovku, po levej straně taky čtyřproudovku a veprostřed máte prostě park. Normálně park, kde máte lavičky, kde máte prostě další jako stromy, prostě takovej nádhernej park, tak to mě prostě hodně zajímalo a pak samozřejmě měli nádherný náměstí. My jsme tam byli v době skoro Vánoc, takže se připravovali na Vánoce, to bylo super, že jsme tam takhle byli. Pak tam měli Mexičani teda hodně dobrý jídlo. To bylo super v tom, že jsme si mohli dát jídlo na ulici, že prostě byl stánek jako my máme tady kebaby, tak oni tam mají něco v tom stylu jako pojízdnej stánek, dělali tam různý burgery, různý sendviče a bylo to hrozně fajn to Mexiko city…akorát teda cesta byla hodně dlouhá jako daleká, ale…jooo, jako dalo se to…a pak Londýn se mi líbí, to je taky nejlepší a samozřejmě Rio, teda akorát ve městě to byla divočina, kde tam teda fakt jako lítal ten gang, jako prostě mafiánskej, tam to bylo docela nebezpečný, ale když jsme vypadli ven mimo to město podívat se s rodiči na Krista, tak to Rio bylo zvenku docela hezký…
ArnoŠt Petráček:
Obhájit zlato bude těžké
Rozhovor
TEXT Karolína Shadi, Radek Filip FOTO Marian Tišer
Arnošt Petráček má od narození vrozenou vadu horních i dolních končetin. Už od dětství se však učil plavat a ani chybějící pažní kosti, ani luxace kolenních kloubů mu nezabránily v plnění jeho snu. V roce 2016 vyhrál v Riu na Paralympiádě zlatou medaili. S Arnym jsme se rozhodli pokecat o všem možném. Od jeho začátků až po jeho oblíbené destinace ve světě.
Rozhovor