15
Názor
průměru, který nikterak nevyčnívá a neprojevuje se v rozporu se zažitým normálem?
A pak vyskočily reklamy, já vypla televizi, zírala do prázdna a přemýšlela. Jaký pohled na to mám já?
Osobně s většinou souhlasím. Prohlášení plná protiřečení si, diskriminace, nenávisti, sexismu, rasismu... se objevují všude, v uzavřené komunitě, jako je škola či pracoviště je to ale mnohem více vidět a nějakým způsobem to má dopad na každého z nás. Ani měření studentů jedním metrem není zcela dokonalá část systému. Jak má jít matematika tomu, kdo nemá logické myšlení, informatika technologickému laikovi, hudební výchova člověku s hudebním hluchem či jazyky dyslektikovi?
Každá osoba je jiná, nadání i slabiny má jiné, předpoklady a schopnost učit se rozdílné. Nejedna sebevražda byla spáchaná nešťastnými studenty
a pro lepší budoucnost bychom se měli zaměřit na příčiny. Třeba je tohle jednou z nich. Učitel je od toho, aby vysvětloval, celý svět ale odjakživa spěchá a na studenty a budoucí zaměstnance jsou obecně kladeny čím dál větší a někdy
i nesplnitelné požadavky. Zkuste se učit z hodiny na hodinu na každý předmět, když jich máte třeba sedm v jednom dni, do toho zadané úkoly, projekty, několik testů a zkoušení, které může přijít kdykoliv, do toho vměstnat koníčky a volnočasové aktivity.
To vše je velice těžké, stejně jako je milé psát test či dostat pětku z nedoneseného úkolu, který jste ale neudělali poprvé v historii, a to z dobrého
a vážného důvodu, nebo jste jednou a poprvé prostě omylem zapomněli, stejně, jako je úžasné potupně věšet hlavu a vysvětlovat, že se třídou nemůžete jet, protože finance jsou u vás dvakrát otáčené v ruce, než je pustíte.
Na druhou stranu je to pochopitelné, protože podle čeho jiného měřit a rozhodovat a určovat schopnosti, snahu a úspěch? Či je to o tom, že si studenti vybírají předměty zaměření příliš pozdě?
Jsou předměty jako dějepis, chemie, přírodopis, občanská výchova...povinné pro všechny studenty
zbytečně dlouho? Rozhodně je tu pořád místo na změny, které by měly být udělány tak, aby se budoucí generace naučily pořád dostatek, ale mohly se i více bavit, tolik se netrápit
a nestresovat. Aby měly prostě jen obyčejný čas, který ale začíná být velice vzácný.
Školní prostředí je nemilosrdné, nesmlouvavé
a rozdíly se zde netolerují a neexistují. A žák vypadne z postu premianta, z kolektivu,
z obecného povědomí kde, co a jak rychleji, než stačí mrknout. Jsou to jen maličkosti, někdy jedna, někdy pár, někdy spousta, třeba nemoc, výlet, malá klopýtnutí, krátké oddechnutí, které posílají spoustu nadějných studentů ke dnu. Na to ale není čas, protože svět je rychlý a bláznivý a člověk už nemá čas prostě se zastavit uprostřed lanovky, vytáhnout bublifuk a pozorovat, jak lidem dělá radost, když kolem nich proletí vyfouklé bubliny.
V téhle době se spěchá. Tak to je. A stálo to hodně ztrát nejednoho nadějného studenta. Kariéru. Vzdělání. Vysněnou práci. Život.
Jaký názor máte vy? ■