Ty teď studuješ všeobecnou biologii na Jihočeské univerzitě tady v Budějovicích. V čem se VŠ nejvíce liší od gymplu?
Asi největší rozdíl je v tom, že už ti nikdo neřekne, co máš kdy udělat, kdy se máš kam zapsat, musíš si se stavit sám rozvrh a tak podobně. Je to jako být hozený do vody a nauč se plavat sám. A pak taky to zkouškový. Ty průběžný testy jsou asi možná lepší, než kdy máš celý kvantum toho půl roku najednou.
Ale jinak je to fakt zaměřený už jenom na to, co tě baví. Už se nemusíš učit ty předměty, které tě nikdy nezajímaly, takže v tomhle mi to vyhovuje.
A jak vzpomínáš na gympl?
Samozřejmě v tom nejlepším.
Nic jiného nemůžeš říct, to je pravda.
Ne ale já vážně nemám asi žádné špatné vzpomínky. Mě ta škola i co se týče té sočky opravdu vycházela vstříc. Kdyby mi házeli klacky pod nohy, tak bych se nikdy nedostala tam, kde jsem byla. Asi jinak než v dobrém vzpomínat nemůžu.
Zjistila jsem, že si napsala článek do prestižního časopisu Insect Sience. O čem je?
Je to spíš vědecká publikace, která shrnuje
výsledky, které jsme získali. Jelikož jsme v rámci sočky popsali novou funkci hmyzích hormonů.
Když se ve vědě zjistí něco nového, tak se o tom většinou napíše vědecký článek. Takže jsme se
s Daliborem Kodríkem rozhodli, že to zkusíme někam poslat a tohle byla asi nejlepší možnost, vzhledem k té problematice, které se věnujeme.
A teď nám přijali už druhý článek, skupinový,
v Physiological Entomology.
Co bys vzkázala lidem, kteří mají zájem dělat sočku?
Nevzdat se. Protože já jsem například měla problém při tom sepisování, že mě to absolutně nebavilo. A nemohla jsem se k tomu psaní vždycky dokopat.
Vždycky, když mi to paní Kodríková vrátila, bylo to celé červené, takže jsem s tím chtěla už několikrát seknout. Takže, důležité je, překonat tu nechuť psát. Ale to poznáte při seminárkách. Důležitý je, že vám to otvírá dveře dál a třeba i do těch laborek. Pokud by to tedy někdo chtěl zkusit, tak ať jde určitě do toho. ■
19
Rozhovor