18
Rozhovor
Kolik času jsi v té laboratoři trávila?
To bylo různé. Podle toho, co jsem dělala. Když jsem zrovna pitvala, tak záleželo na tom, kolik kusů. Minimálně dvě hodiny to vždycky byly. Snažila jsem se chodit alespoň jednou týdně. Potom v maturitním ročníku už to bylo trochu komplikovanější, takže jsem nemusela chodit na tělocvik, abych stíhala laborku, což bylo fajn. Když si na to zvykneš, tak už to bereš jako rutinu.
Pokračuješ ve výzkumu i teď?
Jo, jo. Já na tom budu stavět. Jelikož studuji přírodovědu, tak na to budu dělat bakalářku, i dál, takže určitě bych chtěla.
Hodně lidí se švábů štítí, ty jsi s tím neměla problém?
To asi ne. Byla jedna taková slabší chvilka. Ale né že bych se jich štítila, spíš jsem se lekla. Když jsme s panem Kodríkem ty šváby chytali, tak z ničeho nic na mě jeden přistál. Já jsem to nečekala, takže jsem se trošku lekla, ale že bych se jich štítila, to ne.
Nyní k soutěži. Se svou sočkou jsi se dostala až do Pekingu. Jaké na něj máš vzpomínky?
Na tu událost v Pekingu mám opravdu dobré vzpomínky, jelikož jsme se tam sešli skvělá parta lidí. Takže nervy spojené s tím, že máme něco prezentovat, trošku ustoupily, když jsem se s těmi lidmi bavila. Jelikož to bylo opravdu napříč světem, tak i poznávání těch nových kultur bylo fajn. Tři dny jsme měli tu soutěž samotnou a potom jsme chodili po památkách. Byli jsme na Čínské zdi,
v letním sídle císaře, což jsou místa, kam se normálně asi moc nepodíváš. Takže to bylo super.
Chtěla by ses tam někdy vrátit?
Na výlet asi jo, ale žít bych tam nedokázala, jelikož tam jsou strašně znatelné rozdíly mezi takovou tou normální sférou lidí a pak takovými těmi úplně bohatými lidmi. A na ty normální se tam právě moc nekouká, takže ta chudoba je tam hrozná. Taky bych se na to nedokázala pořád dívat.
Čekala jsi, že se na té soutěži umístíš takhle dobře?
Ne, vůbec. Já jsem strašnej stresař a vím to o sobě
a potvrdilo by to hodně lidí, že před tou soutěží jsem byla úplně v háji. Já jsem tam jela jenom
s tím, prostě přežít to ve zdraví a odprezentovat to nějak slušně a pak si hlavně užít ten zbytek toho času, co tam budeme. Asi pak, když člověk o tom mluví, tak to z něj trochu opadne, ale jelikož jsme komunikovali v angličtině a ještě s Číňany, tak nebylo úplně jednoduché se domluvit.
Vědeckou angličtinu teda zvládáš dobře?
Ono je to spíš o tom naučit se tu problematiku, které se věnuješ, tu slovní zásobu a potom už je to prakticky na stejný způsob vždycky, ta prezentace. Časem se s tím sžiješ a teď je to pro mě lepší, možná i než v češtině.
S Karolínou (napravo) se na střeše kavárny Vlnna sešla redaktorka Alice Nováková .