Ptáte se, o čem že Katyně vlastně je? I přesto, že jsem ji právě dočetla, těžko říct. Můj nejsilnější pocit z celé knihy bylo vlastně jen obrovské nutkání vrazit hlavní hrdince facku a silně s ní zatřást, aby se probrala z jakéhosi transu, v němž až do poslední věty v podstatě proplouvá příběhem zcela nezaujatá a nezúčastněná, s pohledem věčně upřeným zasněně kamsi do neznáma.
Nejvíce mě dopálily všechny ty mužské postavy, každá tak jiná, a přece všechny spojeny neutišitelnou touhou právě po Lízince Tachecí (to jméno si o ránu vyloženě říká samo), neschopny racionálního myšlení, dopouštějící se něčeho, čemu se v sociální psychologii říká základní atribuční chyba. Protože jinak si absolutně nedovedu vysvětlit jejich chování. Asi jsem jen zatím nepotkala dívku se správně tupým výrazem, která se nechá vláčet životem bez jediného slova, přesto dovede svým vzhledem okouzlit celý svět…
Celý román se přesto ve stručnosti dá popsat jako absurdní líčení jakési totalitní společnosti. Pravděpodobně. Poslání tohoto díla je ale jednoduché - ukázat zkaženost systému jako takového právě na pozadí příběhu o zrodu první katyně. Ten začne vcelku nevinně, oslní vás historickými fakty a dokonce si chvíli mylně myslíte, že se při čtení knihy také zasmějete. Postupem času však chlapci i muži okouzleni Lízinčinou (facka) krásou začnou vyvádět věci, které člověku z pohledu čtenáře přijdou minimálně hloupé a nerozvážné. Smát se přestanete, problém ale je, že už po první takové naturalisticky vylíčené události vám zároveň všechny podobné následující scény, ať už retrospektivní či ty přítomné, budou připadat celkem v normě. Jednou zemře prase, jednou člověk, jednou kráva; zdá se, že to autor chvilkami ani moc nerozlišoval. A vy taky přestanete.
Recenze klasiky
Katyně
TEXT a FOTO Kamila Koloušková
Nejenže na Katyni ještě nikdo nikdy nenapsal pořádnou recenzi - ani strýček Google nebyl schopný vyplivnout více jak dvě, které navíc působily spíše jako z hlubin nevědomosti vylovená slova na účet nepřečtené knihy než jako zhodnocení právě dočteného románu. Je ale zároveň celkově dost tvrdým oříškem se o ní vůbec něco dozvědět, protože ačkoliv je popisována jako jedno z nejlepších děl Pavla Kohouta, v podstatě se o ní také nic jiného nepíše. Chápu ale proč.
26
Recenze