20
Rozhovor
Takže pro Vás nebyl velký problém skloubit sport a studium?
Tak musím se přiznat, že čtvrtý ročník jsem už musela rozložit do dvou let, protože jsem se připravovala na mistrovství světa a chyběla jsem strašně moc. A trénink byl natolik náročný, že jsem se rozhodla právě čtvrtý ročník rozložit do dvou let, a pak to tedy bylo relativně jednoduché.
Zmínila jste úspěchy. Když jsem se připravoval na rozhovor, vyptával jsem se starších pamětníků, které české město si s Vámi spojí kromě rodného Písku. A zaznělo - Harrachov. Místo, kde jste vyhrála v roce 1993 Mistrovství světa juniorů. Bylo to Vaše první velké vítězství?
Druhé. Byla to už vlastně druhá zlatá medaile
z MSJ. A poslední. Harrachov byl můj poslední juniorský šampionát.
Dá se říct, že poté jste přestoupila mezi dospělé. Během své bohaté kariéry jste procestovala takřka celý svět, různá zimní střediska v rámci světových pohárů, mistrovství světa, zimních olympijských her. Které středisko na Vás zanechalo největší stopy a ráda byste se tam vrátila, nebo vracíte?
Tak člověk úplně celý svět neprocestuje, protože my jsme jezdili ty závody v celkem pravidelném opakování mezi Skandinávií a tady střední Evropou. Samozřejmě tam byl závod i v Japonsku, Číně, v Kanadě, ale ty exotičtější destinace nebyly
v době, kdy já jsem závodila, tak časté. Spíš naopak. Mistrovství světa v Sapporu, olympiáda v Naganu, nějaké závody v Číně, Salt Lake City v USA, to bylo asi to nejdál, kde jsem závodila. Bohužel jsem nikdy nebyla na Novém Zélandu, v Austrálii, to v době mé kariéry nebylo možné. Ale asi nejradši vzpomínám na místa, která jsou relativně nedaleko od nás. Co se týká Skandinávie – Lillehammer a vůbec Norsko, to prostě je pro běžecké lyžování země zaslíbená. A já se nejčastěji vracím po ukončení kariéry do Dolomit, Val di Fiemme, což je vlastně od nás relativně blízko. Je to region, se kterým mám krásnou spolupráci, jezdí tam hodně Čechů, jsou tam běžky, sjezdovky, příroda a hory, dobré jídlo, pití, víno. Takže to je kraj, který mi přirostl k srdci.
Čekají nás Zimní olympijské hry
v severokorejském Pchjongjangu, kam byste podle informací měla jet komentovat nějaké závody. Můžeme se tedy na Vás těšit v televizi
v roli komentátorky?
Doufám, že jo. Po relativně dlouhém váhání, jestli se běžecké závody budou komentovat z Prahy nebo přímo z místa dějiště olympijských her, se rozhodlo, že z Koreje. Takže já tam odcestuji jako ten odborný spolukomentátor a měla bych spolukomentovat všechny běžecké závody.
Máte dceru, Lucku. Jak je mi známo, nekráčí úplně ve Vašich stopách. Nejspíš to nebude nová královna bílých stop, ale spíše nová Martina Navrátilová, že?
Tak máte tedy velmi dobré informace, určitě by chtěla být královnou tenisových dvorců. Shodou okolností právě odcestovala do Ameriky na druhé pololetí. Vlastně tam tráví celý školní rok. Na Floridě, kde je celý rok teplo a i v zimě se tam hraje venku. Hrozně by chtěla být dobrá v tenisu,
k tomu je ještě dlouhá cesta. Ale je pravda, že se vydala cestou sportu a jiného než já. Myslím si, tím jak od mala byla pořád kolem běžek, spoustu toho zažila, tak se jí v podvědomí, aniž bych to mohla já nějak ovlivnit, nějakým způsobem vykrystalizovalo to, že běžky v žádném případě ne a že chce dělat úplně něco jiného než maminka. A od deseti let si prostě šla tvrdě za tím, že jejím životem je tenis.
Takže ji uvidíme na letní olympiádě?
No, říkám, k tomu je ještě hodně daleko a shodou okolností máte tady na gymnáziu jednu velmi dobrou tenistku, Katku Čihákovou. Kromě toho, že jsou s Luckou kamarádky, spolu taky párkrát hrály čtyřhru. A je to fajn, že má možnost hrát vlastně
s lepší spoluhráčkou, protože Kačka je určitě v tuto chvíli lepší, o rok starší, tak to je super.
Vy jste také byla na letní olympiádě.
Ano, navštívila jsem letní olympijské hry, aktivně dokonce. Na horských kolech Atlantu.
Nedávno se o podobný kousek pokoušela Martina Sáblíková v kombinaci rychlobruslení a silniční cyklistika. Poradila byste jí něco?
Ona se tam bohužel nedostala ne tím, že by na to neměla, ale tím, že se to nějak nezvládlo po té stránce organizační, administrativní. Prostě jejímu startu zamezili chybou funkcionáři, což je tedy strašné, protože když se sportovec chystá, chce se olympijských her zúčastnit a takovouto hloupou chybou nemůže, je to smutný příběh. Na druhou stranu Martina jednoznačně má ten svůj nejsilnější sport rychlobruslení a já osobně, z mé vlastní zkušenosti, už bych jí to do budoucna možná ani nedoporučovala. Už teď jsme zaznamenali, že ji občas pobolívají záda, občas vynechala závody ze zdravotních důvodů a on přeci jenom čím je sportovec starší, tak tím víc musí pečovat o své tělo, věnovat se rehabilitaci, regeneraci. A i já sama jsem třeba po Atlantě od závodění na horských kolech ustoupila, abych měla trošíčku ten celoroční režim ne lehčí, ale abych v něm měla prostor na závodění, trénování, rehabilitaci. Co člověk zvládá od 23 do 25, tak pak najednou s blížící se třicítkou a po ní už jde dost těžko. Takže já osobně bych jí doporučovala, jak se říká, aby se švec držel svého kopyta. Je hezké to zažít, je hezké říct, byla jsem na obou olympiádách… ale prostě, doporučovala bych držet se sportu, v kterém je člověk silnější, což jednoznačně jako olympijská vítězka je Martina v rychlobruslení.
A jak vidíte její působní v Koreji?
Já myslím, že když bude zdravá, tak tam znovu zlato aspoň na tu pětku udělá. Je to její nejsilnější disciplína, v které opravdu na světě, když je aspoň normálně zdravá, nemá konkurenci.
Můžeme se dočkat úspěchu i v běhu na lyžích?
To bych byla moc ráda, ale jsem realista a myslím si, že žádného pronikavého výsledku se dost dobře dočkat nemůžeme, protože na to v tuto chvíli nemáme závodníky. Ale doufám, že se blýská na lepší časy. A i pro nás, pro Jihočechy, může být zajímavé to, že dneska vyhrála Barbora Havlíčková z Vimperku na Mistrovství republiky v Novém Městě na Moravě, kdy je ještě teprve první rok juniorka a vyhrála kategorii žen a je dost pravděpodobné, že na olympiádu bude nominována. Tak aspoň můžeme mít radost z toho, že Jihočeška s největší pravděpodobností, nechci předbíhat, ale na olympiádě by být mohla. A třeba pak do budoucna mít i větší úspěchy než tahle současná generace.
Kdo byl Vaším největším soupeřem v době Vaší kariéry?
Chtělo by se mi jmenovat generace vynikajících Rusek, Norek, Italek, ale já si myslím, že když se podívám zpátky na moji kariéru, tak největším soupeřem byly ty soupeřky, které nebojovaly čistě, protože jsem zažila období, kdy několik mých soupeřek bylo usvědčeno z dopingu a to je takový soupeř, s kterým se strašně těžko závodí a radši na to snad ani nevzpomínat. Ale obecně, když jsem začínala, tak to byla generace těch silných Rusek, které pro mě byly neporazitelné, Lazutina, Danilová. Když už jsem vlastně vystoupala do té úplné špičky, tak to byla Bente Skari-Martinsenová z Norska, Stefania Belmondová a Manuela Di Centaová z Itálie. A vlastně v závěru mé kariéry už byla hvězdná Marit Bjørgenová, která závodí do současné doby. Takže já jsem jakoby zažila skoro tři generace silných závodnic, každá měla nějaké svoje hvězdné tratě, byla v něčem výborná, a když odešla jedna, tak se zase ukázala další. Většinou to tedy byly Rusky, Skandinávky a Italky.
Pro svou kariéru jste obětovala spoustu věcí, myslíte, že byste do toho šla znovu?
Myslím, že šla. Já jsem měla to štěstí, přestože jsem obětovala hodně, tak jsem to nebrala tak, že bych o něco přicházela. Vždycky když člověk chce být v něčem dobrý, tak si zase musí něčeho ubrat. Musíte věnovat veškerý čas, a zase vám trpí buď soukromý život, nebo koníčky, a tak dále. Myslím, že to je u všech stejné a každého volba. Já jsem se rozhodla dobrovolně a měla jsem to štěstí, že jsem byla odměněná za to, že jsem takový život hodně dlouho žila. Byl takový, nechci říct smutný, to ne, ale byl to život mezi tréninkovými místy a závody. A opravdu na rodinu, na kamarády jsem měla čas maximálně v dubnu, po sezoně, a zbytek roku jsem věnovala jenom sportu. Ale byla tam ta odměna ve výsledcích, vítězstvích a v těch splněných snech, takže toho určitě nelituju, a kdybych se mohla rozhodovat znova, tak bych do toho šla.
Vy jste chodila na základní školu s naším panem ředitelem.
A. Sekyrka: My jsme se potkávali tady s Katkou Neumannovou na základní škole v Písku na Husovce. Já možná jenom doplním, já jsem starší, což je i vidět, ale pamatuji si dobře, protože my jsme to jméno Kateřina Neumannová slyšeli velice dobře. Samozřejmě jsme se tam od vidění znali z chodeb, ale my jsme Katku hrozně často slyšeli v rozhlase. Vždycky hlásili, že vyhrávala všechny různé sportovní soutěže. Tenkrát byli takové ty různé běhy O Partyzánský samopal…“
K. Neumannová: Odznaky zdatnosti, okresní, krajské finále...
A. Sekyrka: Prostě vždycky byla Kateřina Neumannová vítězkou těchto soutěží.
K. Neumannová: Já jsem vymetala všechny možné sportovní akce. Kam mě nominovali, tak já jsem hrozně ráda jezdila. Běh stranického tisku, Jihočeská pravda, postoupila jsem i na Běh Rudého práva do Prahy (smích), to byla velká akce tenkrát.
A. Sekyrka: A pak jsme se potkávali na píseckém gymnáziu, ale už jenom dva roky. Vlastně bydleli jsme kousek od sebe, a vedle v paneláku bydlel Standa Neckář, hokejový reprezentant a hráč NHL.
Chtěla byste něco vzkázat našim studentům, sportovcům?
Obecně studentům, snad že si myslím, mají krásnou školu, krásné gymnázium, máte to tady hezké. Neznám moc gymnázií, která by měla takhle krásné místo a díky panu řediteli, že se o to postaral, tady máte krásné prostory v podkroví. To je radost studovat. A já bych zůstala u těch sportovců, protože jich je tu hodně a já se v rámci Českého olympijského výboru věnuji projektu duální kariéra, což je právě o kombinaci sportu a vzdělání. Tak já, pokud můžu, z pozice té zkušenější, chtěla bych sportovce podpořit v jejich sportovní kariéře. Ať makají, ať se snaží být co nejlepší a ať využijí svůj veškerý volný čas i pro studium, protože studium, vzdělání a sport, to patří k sobě a jedno bez druhého by nemělo existovat. Takže ať se snaží skloubit tyto dva světy co nejlépe dohromady, protože se jim to jednou v budoucnu určitě v dobrém vrátí.“
Mnohokrát děkujeme za Váš čas a můžeme jen doufat, že co nejvíce našich studentů se vydá podobným směrem jako Vy.