"Myslím si, že bez podpory rodičů bych už dávno nejezdil."
Vzdělání a sport
patří k sobě
Celkem šestinásobná medailistka
z olympijských her a pětinásobná
z mistrovství světa. Držitelka kompletní medailové sbírky
z těchto největších sportovních akcí. Královna bílé stopy, sportovkyně roku a držitelka medaile Za zásluhy. Jedna
z nejúspěšnějších českých sportovkyň. Známá nejen v České republice, ale téměř po celém světě. Skvělá sportovkyně, maminka a mnoho dalšího. Jihočeška, rodačka z Písku a bývalá výborná běžkyně na lyžích. To vše vystihuje jedno jméno – Kateřina Neumannová.
Traduje se o vás, že jste už od mládí byla nejen vynikající sportovkyní, ale i výbornou studentkou. Odmaturovala jste se samými jedničkami?
Odmaturovala jsem se samými jedničkami, ale během studia byla i horší známka. Občas se výjimečně objevila trojka z neoblíbených předmětů, ale je pravda, že na maturitu jsem se připravila. Vždycky jsem byla ten typ studenta, který byl zvyklý hodně chybět, ale pak bylo období, kdy jsem se musela zase učit. Nejinak tomu bylo
u maturity. Skončila jsem sezónu a měla jsem pak asi dva měsíce na přípravu na maturitu. Tak jsem to období využila a na tu zkoušku dospělosti jsem byla připravená, myslím, hodně dobře. Ale zároveň si myslím, že mě učitelé měli docela rádi. Už tou dobou jsem totiž měla spoustu výsledků na mezinárodní scéně, tak na mě nebyli extra přísní.
Studovala jste dvě gymnázia, nejdříve dva roky
v Písku, poté ve Vimperku. Jestli se nepletu, v tu dobu nebylo žádné sportovní gymnázium.
Nebylo. Ve Vimperku bylo sportovní gymnázium, stejně jako všude jinde, zrušeno. Ale já měla to štěstí, přestože bylo formálně zrušeno, tak neustále na něj sportovci chodili a pro lyžování byly ve Vimperku vždy velmi dobré podmínky. Učitelé, ač to technicky vzato sportovní gymnázium nebylo, mi vycházeli vstříc a měla jsem individuální studijní plán. V zásadě se to chovalo stále jako sportovní gymnázium.
Takže pro Vás nebyl velký problém skloubit sport a studium?
Neumannová: „Tak musím se přiznat, že čtvrtý ročník jsem už musela rozložit do dvou let, protože jsem se připravovala na mistrovství světa a chyběla strašně moc. A trénink byl natolik náročný, že jsem se rozhodla právě čtvrtý ročník rozložit do dvou let, a pak to tedy bylo relativně jednoduché.“
Zmínila jste úspěchy. Když jsem se připravoval na rozhovor, vyptával jsem se starších pamětníků, které české město si s Vámi spojí kromě rodného Písku. A zaznělo - Harrachov. Místo, kde jste vyhrála v roce 1993 Mistrovství světa juniorů. Bylo to Vaše první velké vítězství?
Neumannová: „Druhé. Byla to už vlastně druhá zlatá medaile z MSJ. A poslední. Harrachov byl můj poslední juniorský šampionát.“
Dá se říct, že poté jste přestoupila mezi dospělé. Během své bohaté kariéry jste procestovala takřka celý svět, různá zimní střediska v rámci světových pohárů, mistrovství světa, zimních olympijských her. Které středisko na Vás zanechalo největší stopy, a ráda byste se tam vrátila, nebo vracíte?
Neumannová: „Tak člověk úplně celý svět neprocestuje, protože my jsme jezdili ty závody v celkem pravidelném opakování mezi Skandinávií a tady střední Evropou. Samozřejmě tam byl závod i v Japonsku, Číně, v Kanadě, ale ty exotičtější destinace nebyly v době, kdy já jsem závodila, tak časté. Spíš naopak. Mistrovství světa v Sapporu, olympiáda v Naganu, nějaké závody v Číně, Salt Lake City v USA, to bylo asi to nejdál, kde jsem závodila. Bohužel jsem nikdy nebyla na Novém Zélandu, v Austrálii, to v době mé kariéry nebylo možné. Ale asi nejradši vzpomínám na místa, která jsou relativně nedaleko od nás. Co se týká Skandinávie – Lillehammer a vůbec Norsko, to prostě je pro běžecké lyžování země zaslíbená. A já se nejčastěji vracím po ukončení kariéry do Dolomit, Val di Fiemme, což je vlastně od nás relativně blízko. Je to region, s kterým mám krásnou spolupráci, jezdí tam hodně Čechů, jsou tam běžky, sjezdovky, příroda a hory, dobré jídlo, pití, víno. Takže to je kraj, který mi přirostl k srdci a naučila jsem se tam jezdit víc než možná v době, kdy jsem závodila.“
Ani ne za měsíc odstartují Zimní olympijské hry v severokorejském Pchjongjangu, kam byste podle informací měla jet komentovat nějaké závody. Můžeme se tedy na Vás těšit v televizi v roli komentátorky?
Neumannová: „Doufám, že jo. Po relativně dlouhém váhání, jestli se běžecké závody budou komentovat z Prahy nebo přímo z místa dějiště olympijských her, se rozhodlo, že z Koreje. Takže já tam odcestuji jako ten odborný spolukomentátor a měla bych spolukomentovat všechny běžecké závody.“
Máte dceru, Lucku. Jak je mi známo, nekráčí úplně ve Vašich stopách. Nejspíš to nebude nová královna bílých stop, ale spíše nová Martina Navrátilová, že?
Neumannová: „Tak máte tedy velmi dobré informace, určitě by chtěla být královnou tenisových dvorců. Shodou okolností, včera, 11. ledna, odcestovala do Ameriky na druhé pololetí. Vlastně tam tráví celý školní rok. Na Floridě, kde je celý rok teplo a i v zimě se tam hraje venku. Hrozně by chtěla být dobrá v tenisu, k tomu je ještě dlouhá cesta. Ale je pravda, že se vydala cestou sportu a jiného než já. Myslím si, tím jak od mala byla pořád kolem běžek, spoustu toho zažila, tak se jí v podvědomí, aniž bych to mohla já nějak ovlivnit, nějakým způsobem vykrystalizovalo to, že běžky v žádném případě ne a že chce dělat úplně něco jiného než maminka. A od deseti let si prostě šla tvrdě za tím, že jejím životem je tenis.“
Rozhovor
TEXT V. Božovský, M. Kubalová, V. Kadlec
FOTO Viktor Prokop, archiv Kateřiny Neumannové
19
Kateřina Neumannová: