pohled z Británie
TEXT Barbora Černá
FOTO Archiv Barči Černé, Pixabay
9
Pár slov na úvod: Pro uvedení čtenáře do obrazu, autorka by ráda poznamenala, že poslední dva roky studuje obor biomedicíny na univerzitě ve Velké Británii.
Také by ráda předem vyjasnila,
že ač by se to mohlo zdát nutkavé, „bio” v uvedeném spojení ji nezařazuje mezi praktikanty alternativní medicíny či dobrotivé výrobce bioproduktů. Zabývá se pouhopouhým medicínským výzkumem. Na veškeré další zvědavé dotazy mile ráda odpoví prostřednictvím emailu.
Duben je jeden z mých nejoblíbenějších měsíců.
A není to kvůli tomu, že přichází Velikonoce – i když mě baví (téměř) všechny velikonoční tradice, od malování vajíček
po jezení pečení velikonočního beránka (u nás jde vždycky
tak rychle na odbyt, že se musí péct minimálně dvakrát,
a to – aby mu to nebylo líto, samozřejmě – v doprovodu velikonočního zajíčka).
Ani kvůli tomu, že budu o další rok starší (nebo spíš o další břemeno starostí, která mě navždy
nepoznatelně poznamenají).
A rozhodně ne kvůli tomu, že aprílové počasí si ze mě zase bude dělat legraci (nepamatuju si, kdy naposledy v dubnu NESNĚŽILO).
Pozn. Jestli jsem si vůči něčemu
za poslední dva roky vytvořila kamennou imunitu, s největší pravděpodobností to bude zdejší nádherné slunečné britské počasí, kvůli kterému jsem si nezničila dva páry svých bot za pouhé tři měsíce, neonemocněla vícekrát, než je
u mne zvykem, nevyhodila nespočet zlámaných deštníků
a nakonec nepřestala používat deštníky, protože vítr nakonec vždycky nevyhrál (pamatujete, paní učitelko Tomášková, jak jste nám jednou na hodině angličtiny vyprávěla, jak jste v našem věku - když jsme byli v kvartě - zažila
v Anglii tak prudký déšť, který
pršel VODOROVNĚ?
Omlouvám se, že se mi to tehdy zdálo nepředstavitelné!).
Ne, ani to není důvod, proč
je u mě duben na nejvyšších příčkách.
Za hlavním důvodem nestojí nic jiného, než prosťounký příchod jara. A tím nemyslím den
v kalendáři či správnou konstelaci planet, ale ten nejčerstvější vzduch, který voní teplem
a sluncem, ranní štěbetání
ptáčků, poklidně modrá obloha, paleta všech barev mezi stopami zeleně a pocit, že všechno je přesně tak, jak má být. Jenom to dokáže vykouzlit duben. Opravdu jenom duben. (Na moji obhajobu – březen za sebou nechává stopy zimy a květen přináší vánky
s příchutí letního vedra.)
Místní národní park Peak District
Británie