36
Pod návalem emocí to může být těžší, než se zdá. Někdy stačí na chvíli se zastavit a jen se
soustředit na svůj dech. To ve spoustě situacích, třeba ještě v kombinaci s počítáním, pomáhá,
jelikož zaměstnáváme mozek, upoutáváme mysl
k něčemu jinému a zároveň eliminujeme jeden
z biologických faktorů. Někdo si dokonce dopřává hotového dechového cvičení. Někdy to ale nestačí, a od toho existuje takový prohnaný pomocník, říkejme mu Odosoba. Odosoba, jak jsme si pomocníka pojmenovali, nás zastoupí, když my sami zrovna mentálně nejsme ve své kůži, stejně, jako důstojník zastoupí v době krize kapitána.
Je to prostě takový fígl, který nám může pomoct přelstít sebe sama. Každý v sobě může Odosobu probudit a s jeho pomocí se sám od sebe jaksi distancovat. Najednou se na svět nekoukáte
z osoby první, ale třetí. Jste pozorovatel, jako třeba v logické hře či výzkumu. To vám dává čistou mysl, klid a prostor situaci analyzovat, přemýšlet o ní, posoudit ji.
Následně je důležité přerušit i ten cyklus panikaření v praxi. Donutit se vystoupit z něčeho, co se v první chvíli může zdát komfortní bublinou
či záchranným lanem. Zachovat se tak, jak je opravdu třeba, co má více pozitiv než negativ a má pro nás i okolí smysl nejen v daný moment, ale
i v dohledné budoucnosti, se jeví celkem zásadním. Ovšem i uklidňující rutiny mohou být někdy velmi nápomocné, měly by se však skrývat v něčem
jiném. Odreagovat se písničkami, přečíst si knihu, někomu zavolat a popovídat si s ním, dát si bublinkovou koupel, klidně i častěji používat antibakteriální gel, když vás to uklidní (to by ovšem nejdřív museli v drogerii ještě nějaké mít)…
Závěr? Neblbněte, lidi. Vím, situace je neznámá
a děsivá, čím adekvátnější však budou naše reakce,
tím lépe krizi zvládneme. Buďme zodpovědní, nebuďme lhostejní, pomáhejme si, nepodceňujme
prevenci, ale hlavně se zkusme udržet v klidu
a nepanikařit. Společně to dokážeme!■
psychologie