Jaká byla Česká v době, kdy jsi ji navštěvoval jako student?
Českou jsem začal navštěvovat jako jeden
z prvních primánů po revoluci v roce 1990. To už pro někoho může vypadat jako pravěk. Byla to podoba budovy a školství po sametové revoluci, to je pro někoho již dosti informující. Bylo to především o stále se hledajícím přístupu vyučujících k nám „malým“ studentům. A o nás „malých“ studentech, jak jako první zvládneme středoškolský přístup. Byli jsme trochu pokusní králíci v rukou pedagogů, kteří možná neměli
s touto situací odpovídající zkušenosti. Nicméně, všichni jsme se to naučili a dokázali společně koexistovat. A co víc, dosáhnout společně super výsledků - velmi dobrého vzdělání, položení silných základů pro budoucí vysokoškolské studium, a pro různé výzvy v pracovním životě.
Ve vzpomínkách nemám ani tak budovu, která je nyní modernizovaná, opravená a rozvinutá
z hlediska svého potenciálu, ani tak učební pomůcky, které se začaly postupně vyvíjet na základě možností požadavků školství
a možností doby. Podmínky v mnoha směrech byly zajisté o něco bojovější. Základem všeho dění ve škole však byl vztah vyučujících s žáky, kvalitní výuka, vztahy a spolupráce mezi spolužáky...
To mi asi nejvíce rezonuje v paměti.
Nebylo to přímo století, nicméně nějaký čas
už od Tvých gympláckých let uplynul. Je ale něco, co se vůbec nezměnilo?
Mění se budova, pomůcky, vybavení, technologie
i výukové metody (doufám). Myslím však, že se nemění povaha studentského života a spolupráce - vztahy, jak mezi spolustudenty, tak i s učiteli. To myslím, že je jádro, které udává charakter školy. Takže, co se nezměnilo, je asi každodenní studijní
„boj“ na obou frontách, a přitom společné sledování cíle výsledků studia. Jinak postřeh, který jsem měl při dni otevřených dveří - pohledy z oken jsou stále velmi dobře známými výjevy. Při návštěvě to navozuje určité nostalgické momenty.
I přenos zpět do výuky, kdy jedině pohled ven do reality, přírody byl určitý psychohygienizující faktor ovlivňující přežití studia některých předmětů nebo stylů výuky.
Jaký byl Tvůj pohled na svět jako čerstvě dospělého absolventa střední školy? A kdy přišla první velká změna?
Tak znáš to... teda vlastně ještě neznáš!
Máš za sebou maturitu a otevírá se ti celý svět... můžeš jít pracovat, kam chceš a studovat, co chceš... Záleží jen na tobě, na tom, na co máš, nebo na čem zapracuješ, co moc chceš...
Představu a plán si ale formuješ již dávno předtím. Velká změna? Když se vydáš několika směry studia na VŠ a stále se zdá, že nemíříš k cíli, řekněme životního poslání. Díky vzdělání se dokážeš uplatnit skoro všude a naučit leccos...
Ale přemýšlíš, jestli je to právě ono - tvé životní poslání, povolání a v nejhorším případě jen tvé zaměstnání... Dobrý je, že máš celý život, abys na to přišla. A můžeš si vybírat, pracovat na své vizi, realizovat sny i přání... A nikdy není pozdě. Naopak, k něčemu dozrajeme později. A o to více se tomu pak věnujeme, umíme to a tak.
Rozhovor
27