Na školních chodbách ho potkáváme každý den. Je nepřehlédnutelný a všichni ho známe. Jaký byl pan Štoudek, než začal učit? Co by si od života přál? A jaké bylo být zástupcem ředitele a třídním najednou? Na všechno už známe odpovědi.
Jak dlouho vás na této škole můžeme potkávat?Dvě oktávy, takže tuším šestnáctým rokem už.
Na jakých školách jsme vás mohli potkávat předtím?
Prakticky na žádných. Kromě gymnázia ve Žďáře nad Sázavou, pak Jihočeské univerzity a v pátém ročníku taky na Obchodní akademii Husova 9.
Mám takový monotónní životopis, celý život jsem tady (smích).
Vzpomínáte na vysokou rád?
Jo. Bylo to…podnětné!
A jaká je vaše oblíbená vzpomínka na ni?
Všechny jsem zapomněl.
Provedl jste tam něco?
Provedl jsem to, že jsem se stal učitelem.
Myslela jsem tím sobě, ne někomu dalšímu.
Ano, to že jsem se stal učitelem.
Vy jste letos třídní, dáte si to od září znovu?Nejsem si úplně jistý, ta moje pracovní vytíženost je značná. Pokud by ale teda zase odcházel třídní v septimě, tak není nad to zdědit oktávu, udělat maturitní ples a odmaturovat s ní.Jaký byl jejich maturák?Překvapivě dobrý!Lepší než ten váš?No, to nevím, takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Asi…asi lepší. Teda! Lepší! Rozhodně lepší, pochvalme je, lepší. Promiň to zaváhání, už jsem si to srovnal. Rozhodně lepší!Byl jste na gymnáziu ve Žďáře oblíbený student, nebo vás spíš neměli rádi?Byl jsem oblíbený, proto mě neměli rádi.A z pozice učitelů?Vždycky vzpomenu na slavný výrok mé třídní učitelky, že by mi přála takové studenty jako jsem já. Nikdy jsem to nechápal, teď jí ale už dávám za pravdu, byla to chyba.Vytáhnete na sebe ze střední něco?Měl jsem…problémy se sebekázní. To je hezky řečeno.Řešil jste nějaké vtipné problémy se sebekázní tady, z pozice zástupce ředitele?Každý den tady je svým způsobem vtipný (smích). Ne, bohužel, se zástupcem lidé většinou nechodí řešit úsměvné záležitosti. Ve výsledku se tedy úsměvnými stát mohou, to ano. Ale kdybych si měl vzpomenout konkrétně, co mě poveselilo, to si asi nevzpomenu. Ale vždycky jsem rád, když ode mě lidé odcházejí s úsměvem. O to se snažím.Když si po tom snažení dopřejete dovolenou, tak tu aktivní, nebo spíš se někde válíte?Já se aktivně válím.Cestujete?Jo, to jo. Ale je to teď dost omezený rodinou, malýma dětma. Třeba na jarní prázdniny jsme byli v Peci pod Sněžkou, to je pro Jihočechy skoro tak daleko, jako jet třeba do Itálie.A nakonec, co byste si přál?Tak abych tu ještě nějakej ten čas pobyl. Hmotné statky v učitelství nepotřebuješ. Zdraví je ta hodnota, co tě posouvá k tomu tady vydržet. Vidět maturovat ty děti žejo, a tak. Ale vlastně to není podnětný, protože my historikové víme, že všichni umřem.Učíte nově nižší ročníky, ale stále máte i ty starší. Co preferujete?
U těch malých je to velmi těžké, pokud je celá třída dohromady. Proto obecně učím raději němčinu, kde je jen polovina třídy. Mezi věkovými kategoriemi bych si ale nevybrala, každé má něco. U těch mladších se musím vrátit do jejich věku a být jedním z nich, s těmi staršími pak zase mohu komunikovat jako s dospělými. Ty rozdíly mě právě baví. Každé ráno se sem těším a doufám, že to tak i zůstane.
Je dobře že vás práce naplňuje, ale co děláte ve svém volnu?
Jsem fanatickou návštěvnicí divadel a kin, každý týden někam musím jít. A když už mám lidí dost, jedu ke svým rodičům na samotu v lese, chodíme na procházky a užívám si zase ten klid. V létě chodím ráda i po horách, letos jsem byla třeba v Krkonoších. A taky ráda čtu a vařím.
To zní moc zajímavě. Ale zajímá nás také rozdíl mezi námi a vaším minulým ústavem. Jsou nějaké?
V přístupu a chování žáků. Zajímá vás co říkám, domácí úkoly většina z vás nosí a nemusím se stále opakovat. Jste zvídaví a jdete si sami za novými informacemi. Je to tak mnohem jednodušší než u žáků co berou vzdělaní jen jako povinnost. Ale jinak jsou všichni mladí lidé stejní.
A co kdybyste si mohla vybrat nejen kde budete učit, ale i kde budete žít. Jaké místo byste zvolila?
Kdyby, tak bych volila Kanadu, konkrétně Vancouver. Jenže žádné kdyby není, a tak beru to, co je. Beru to ráda, a jsem tak šťastná.
8
Na slovíčko
s Martinem Štoudkem
Naše škola
TEXT Míša Parkosová FOTO Marian Tišer
Poznej svého
Učitele