Fotoreport
11
Zapomeňte na Česko v Schengenu, Relikvie smrti. Úspěchy Jednotného Ruska jsou pasé. Rok 2017 slaví pouze jedno důležité jubileum. Letos je to totiž deset let Mazlíků, ženských nohou
a Chobotnic Eliška. Deset let naštvaných chodců na Lannovce. Deset let hravosti i tíživých poselství. Deset let Umění ve městě.
Umění ve městě je jubilejní, čistě českobudějovická (a hlubocká /a veselolužnická/) sochařská výstava koordinovaná Michalem Trpákem. Každoročně spojuje umělce z luhů českých i nečeských a nechává jejich díla zazářit
v jiném než galerijním světle, komunikuje
s městskými prvky, nechává se jimi inspirovat
a celkově mistrně využívá veřejného prostoru.
Projekt, jež započal výstavou Trpákovy diplomové práce s názvem Humanoidi, pojímá své jubileum jinak, než bylo očekáváno. Přestože samotný Trpák prý má k desátému výročí "potřebu bilancovat, ohlížet se a hodnotit," objede se celá výstava bez nutnosti zatlačení nostalgických slz. Memo o tom, že se bude vzpomínat na ročníky předešlé, poslal totiž asi jenom sobě. Tudíž kromě návratu zlaté mouchy na Černou věž a obměny Mazlíků z roku 2014 na střeše Budweisu (obojí právě z dílny Michala Trpáka), je letošní ročník přehlídkou témat nových. Nová jsou i jména, zejména pak to Ondreje 4, autora rovnou sedmi
z letošních soch.
I díky melancholii děl Ondreje 4 se letošní Umění ve městě nese - spíše než ve stylu dětských narozenin - v ponuré náladě vojenského muzea. Hravost i vzletnou naivitu předešlých ročníků převálcovaly těžké atomové květy a zdánlivé holubice míru. O zlehčení nálady se snaží Klaun na chůdách od Evy Roučky (k vidění u vchodu do Naší farmy) i gigantické figurky ze hry Člověče, nezlob se! (náměstí Přemysla Otakara II.), avšak marně. Přesvědčit jste se o tom přece jen mohli sami, a to do dvacátého devátého září, kdy výstava oficiálně skončila. ■
Umění ve
Městě
TEXT Eliška Pešková
FOTO David Krejcar
7