9
Rozhovor
Luky: Hmmm. To bych tam zrovna dal.
Marcelka: Schopnost domluvit se, i když vidíš prostě jakoby máš pocit, že nejsi schopen, ale za použití všech možných prostředků. To si myslím, že je hrozně důležitý.
Luky: Ano, i tyto prostředky se často používaly.
Matěj: To bylo hrozně vtipný, protože já si třeba nemohl vzpomenout na slovíčko a pak jsem si konečně vzpomněl, tak mi nikdo mi nerozuměl, protože ho taky neznali.
Marcelka: Jo, dobře no, tak co ještě by vás napadlo?
Luky: Mám jednu otázku - komu byste tento projekt doporučili po této zkušenosti?
Honza: Myslím, že pro lidi, kteří se nestydí, kteří jsou schopni poznávat jiné lidi, nebát se mluvit a vždycky se zkusit nějak domluvit.
Štěpánka: Já asi neřeknu nic chytřejší ho než Honza, protože ten to fakt vystihl.
Šimon: Asi taky bych řekl něco podobného.
Matěj: Rozhodně bych ho doporučil. (Marcelka během toho komusi říká, že musíme být týden milí na cizince)
Matěj: Na přípravu být týden milý mám hodně času.
Marcelka: Ale pozor, děti, tím tato akce nekončí, teď teprve začneme pracovat na vašich výstupech. Práce je stále před vámi a vy máte bohužel už to hezké za sebou. Ale ještě týden projektu příští rok
v České republice by mohl být hezký.
Matěj: Abych tedy odpověděl na původní otázku - projekt bych doporučil každému, který chce poznat nové lidi, chce se podívat do cizí země a není líný něco udělat.
Terka: Já bych to doporučila lidem, kteří chtějí poznat novou kulturu, ale ti lidé musí být strašně tolerantní, aby tohle všechno zvládli a dokázali akceptovat chování ostatních.
Marcelka: Užila sis to?
Terka: Ano, já jsem si to užila.
Lenka: Já bych to doporučila lidem, kteří nejsou stydliví.
Marcelka: Ale není to dobré pro ty, kteří jsou a bit shy, because they have to learn how to work together.
Lenka: Samozřejmě všeho s mírou, ale já jsem si to užila a když se někdo nestydí a chce něco takového zkusit, tak určitě. Proč ne.
Marcelka: A tvoje pocity, Lukáši, z pobytu s paní Radovou?
Luky: Úplně nepopsatelné. (smích)
Marcelka: Mohl bys nám to blíže specifikovat?
Luky: Tak musím říct, že jsi velmi čistotná. (smích) Sice mi občas vypiješ kafe, ale jinak to bylo zcela
v pořádku. (smích) Ale musím říct, že ses o mě hezky starala - každé ráno kafe, čaj. Bylas jako hodinky, pořád jsi hlídala, že už musíme jít, všechno jsem věděl díky tobě. A to tvoje nasazení! Občas jsem si říkal, kde tu energii bereš, spal jsem víc než ty,
a přesto jsem byl stále unavenější.
Marcelka: Ale víš, co si myslím já? Mě tam trošku mrzela jedna věc. Vy jste viděli, že se dá vždycky domluvit všelijak, ruce, nohy, ale doufám, že jste si všimli jedné věci, že ta kvalita toho jazyka je hrozně důležitá, protože chcete-li se domluvit správně, tak musíte ten jazyk ovládat, a to mě na tom trošku mrzelo, ale od toho by takový projekt měl být. To znamená, že součástí tohoto našeho projektu bude
i slovník odborných výrazů.
Všichni: souhlasné mručení.
Tady to samozřejmě neskončilo. Následovala filosofická debata nad smyslem projektu a snové vize budoucnosti. Ale byl už to trošku monolog, což do rozhovoru moc nepatří. Takže na to se budete muset zeptat paní Radové. Tolik stránek nám totiž Magazín 64 bohužel nenabídnul. ■