8
Rozhovor
Marcelka: Yes, it was a surprise. And what about you? (otočí se na Honzu) Did you expect to be working in the laboratory?
Honza: Yes, because Filip told me that they worked in laboratory in Spain.
Marcelka: Aha, okay.
Štěpánka: Já jsem si myslela, že budeme spíš zkoumat ty látky napohled.
Marcelka: Co to znamená?
Štěpánka: Myslela jsem, že je budeme prohlížet. Nečekala jsem, že s nimi budeme dělat pokusy, jako je třeba pálit nebo tak.
Šimon: Já jsem z toho rozvrhu věděl, že tam ty laboratoře budou, takže jsem to čekal.
Marcelka: Well done! Byl jsi jeden z mála, který si ten rozvrh dokonce i přečetl.
Terka: Tak já jsem je zachránila, protože já jsem ten program měla, jediná.
Marcelka: Vždyť já to posílala všem! No, tak co ty? (mluví na Lenku) Čekala jsi, že to tam bude takhle?
Lenka: Nečekala, ale moc se mi to líbilo.
Marcelka: Můžu se optat, děti, máte nějaký vzkaz pro paní Kodríkovou?
Matěj: Jedničku, prosím. (hromadný smích)
Marcelka: Ale takhle - myslíte si, že vám to něco dalo? Třeba že se vylepšil váš vztah k chemii nebo něco takového?
Matěj: Tak ona to nebyla tolik chemie.
Marcelka: A co to bylo?
Matěj: No, nevím, do čeho bych to zařadil.
Marcelka: No, protože do Makedonie pravděpodobně pojede pan Günzel.
Štěpánka: No, tak to jedem!
Marcelka: Nojo, ale nezapomeň, že musíš ubytovat DVA! Ale já tě klidně vezmu, já prostě bych... (zasní se) I would be happy if most of the students were from your class.
Pan Frydrych: I would go, too.
Marcelka: You would go, too.
Marcelka: Jo, ale vy jste zapomněli uvědomit si, která byla důležitá - že lidi jsou různí. Různej vzorec chování a že na těch projektech je strašně důležitý se tolerovat navzájem, i když to je někdy těžký i pro mě. I pro mě. A víš, chápeš, proč jsem tuto větu řekla a nebudem to tu zmiňovat.
(Všichni s vážností ve tváři přikyvují)
Honza: Zdá se mi úplně neskutečný, že to není tak daleko ty státy od sebe, ale ty lidi jsou fakt úplně jiní. Nechovaj se vůbec stejně a vůbec, a to je to kousek, je to Evropa.
Marcelka: Já si myslím, že to je to hlavní poselství projektu Erasmus, aby ty lidi prostě se poznávali
a byli schopní se tolerovat. To si myslím, že je hrozně důležitý. Co ty Lukášku?
Luky: Zcela s tebou souhlasím.
Marcelka: Ok. A ještě jsem chtěla něco říct. To tam nebudete dávat. Prostě ta tolerance - ta je hrozně důležitá.
Matěj: To bylo hrozně vtipný, protože já si třeba nemohl vzpomenout na slovíčko a pak jsem si konečně vzpomněl, tak mi nikdo mi nerozuměl protože ho taky neznali.
Marcelka: Jo dobře no, tak co ještě by vás napadlo?
P.Boček: Komu byste tento projekt doporučili po téhle zkušenosti?
Honza: Myslím, že pro lidi, kteří se nestydí, kteří jsou schopni poznávat jiné lidi, nebát se mluvit a vždycky se zkusit nějak domluvit.
Štěpánka: Já asi neřeknu nic chytřejší ho než Honza, protože ten to fakt vystihl.
Šimon: No asi taky bych řekl něco podobného.
Matěj: Rozhodně bych ho doporučil, (Paní Radová říká něco o tom že musíme být týden milý na cizince)
Matěj: Na přípravu být týden milý mám hodně času.
Marcelka: Ale pozor děti, tím tato akce nekončí, teď teprve začneme pracovat na vašich výstupech. Práce je stále před vámi a vy máte bohužel už to hezké za sebou. Ale ještě týden v České republice by mohl být hezký.
Matěj: Projekt bych doporučil každému, který chce poznat nové lidi, chce se podívat do cizí země a není líný něco udělat.
Terka: Já bych to doporučila lidem, kteří chtějí poznat novou kulturu, ale ti lidé musí být strašně tolerantní, aby tohle všechno zvládli a dokázali akceptovat chování ostatních.
Marcelka: Užila sis to?
Terka: Ano, já jsem si to užila.
Lenka: Já bych to doporučila lidem, kteří nejsou stydlivý
Marcelka: Ale není to dobré pro ty, kteří jsou a bit shy, because they have to learn how together
Lenka: Samozřejmě všeho s Mírou, ale já jsem si to užila a když se někdo nestydí a chce něco takového zkusit, tak určitě. Proč ne…
Marcelka: A tvoje pocity Lukáši z pobytu s paní Radovou
P. Boček: Úplně nepopsatelné (smích).
Marcelka: Mohl bys nám to blíže specifikovat?
P. Boček: Tak musím říct, že si velmi čistotná (smích) , sice mi občas vypiješ kafe, ale jinak to bylo zcela v pořádku (smích). Ale musím říct, že ses o mě hezky starala… každé ráno kafe, čaj. Byla jste jako hodinky, pořád jste hlídala, že už musíme jít, všechno jsem věděl díky tobě.
Marcelka: Ale víš co si myslím já? Mě tam trošku mrzela jedna věc… Vy jste viděli že se dá vždycky domluvit všelijak, ruce.. nohy, ale doufám že jste si všimli jedné věci, že ta kvalita toho jazyka je hrozně důležitá, protože chcete-li se domluvit správně, tak musíte ten jazyk ovládat a to mě na tom trošku mrzelo, ale od toho by takový projekt měl být. To znamená že součástí tohoto našeho projektu bude i slovník odborných výrazů.
Práce v laboratoři byla nedílnou součástí programu celého projektu. Zkoumaly se především vlastnosti různých typů látek.