6
rozhovor
Je sobota, šest hodin ráno, jsme v italské Anconě na letišti. Napůl ještě spíme, ale v mezidobí při čekání na let přichází jasný pokyn paní Radové aka Marcelky - je třeba udělat rozhovor. A nikdo vlastně ani neprostestuje - po týdnu v Itálii s projektem Erasmus+ je totiž o čem mluvit. Klasický rozhovor přesto nečekejte. Žurnalistka Marcelka se totiž ráda ptá na otázky mimo scénář, ráda přechází plynule do angličtiny, aby se pak ještě plynuleji vrátila
k mateřštině. Šestice studentů a pan Boček aka Luky odpovídají na vše možné i nemožné, co ji zrovna napadlo. No dobře, občas jsme byli i vážní.
TEXT redakce FOTO archiv redakce
Erasmus+
Itálie jako
na dlani
Marcelka: Co jste očekávali, než jste na Erasmus vyrazili? Očekávali jste vůbec něco?
Honza: Já jsem očekával, že se zlepšíme v angličtině a že se více rozmluvíme.
Štěpánka: Já jsem očekávala, že konečně ochutnám Italskou zmrzlinu.
Do toho s vkládá Marcelka: Štěpa má vysoké cíle.
Šimon: Já jsem očekával, že poznám nové lidi.
Matěj: Já jsem očekával, že poznám spoustu nových přátel a že to bude moc super.
Terka: Já jsem očekávala, že se rozmluvíme
a naučíme se nové fráze.
Lenka: Já jsem očekávala, že po téhle zkušenosti nebudu stydět mluvit cizím jazykem.
Luky: Co Vás překvapilo na Itálii, na Erasmu?
Honza: Mě překvapilo, že spousta mladých lidí tady kouří. Opravdu extrémně moc mladých lidí.
Luky: Hlavně výprava z Makedonie, co?
Honza: Ne, odevšad, i Italové.
Marcelka: I Španělé?
Honza: No, Španělé myslím, že ne, ale hlavě ti Italové hodně kouří. To mě opravdu překvapilo.
Štěpánka: No mě přišlo zajímavé, jak jsou tady všichni přátelští, a to opravdu v šíleném měřítku, mnohem více než v Česku.
Do toho skočila Marcelka: I mně.
Šimon: Mně to tu také přišlo, že tu jsou všichni velmi milí a přátelští.
Marcelka: Pozor, Honza říká, že holky tu jsou jeblý. Ale on nám to dovysvětlí.
Luky očividně přeslechl: Jedlý?
za svým argumentem a řekl, že myslel, že jsou jeblý.
Marcelka: A v jakým, in which respect, please?
Honza: No já nevim, tak viděla jste třeba tu Terky hostitelku? Smích.
Marcelka úsměvně: jo jo.
Pokračuje Honza: Oni jsou takový uječený, vstupuje do toho Marcelka: My tomu říkáme, že jsou afektovaný.
Honza souhlasí a pokračuje dál: Jsou takový uječený a potřebují něčí pozornost.
Marcelka: OK, čili chceme to shrnout, Český holky jsou holky do nepohody.
Honza souhlasí: Přesně, celá Terka. Smích
Matěj: Mě překvapilo, že jsem se se svou angličtinou v pořádku dorozuměl. Smích.
Marcelka na to: Čili už nemusíš nic dělat, jsi OK.
Matěj pokračuje: Zpráva pro paní Špišákovou: a Marcelka: No, tak Petro, myslím si, že to chce hodně silný řemen. Smích.
Terka: Mě překvapilo, že jsou tu všichni velmi laskaví a celkem je tu atmosféra dost uvolněná.
Lenka: Mě překvapil ten jejich způsob života a že tu žijí trochu jinak než my.
Marcelka pokračuje: A co překvapilo tebe, Lukášku?
Luky: Hm, asi jak máš těžký kufr. Smích.
Marcelka: Naplnila se vaše očekávání?
Vávryč: Myslím, že se víc než naplnila. Po prvních dnech jsem se rozmluvil a dobře se dorozuměl s ostatními
Štěpánka: Byla dobrá……ta zmrzlina. Ananasová a čokoládová byly nejlepší.
Maso: Tak poznal jsem tu mnoho nových lidí a všichni byli vážně skvělí, takže moje očekávání se určitě naplnila.
Marcelka: A myslíš si že budete i nadále v kontaktu?
Maso: Byl bych moc rád, kdybychom si mezi sebou i nadále psali, protože s nimi byla vážně zábava
Matěj: Moje očekávání se naplnilo. Byl bych rád, kdybych se s nimi mohl ještě někdy potkat.
Terka: Moje očekávání se taky naplnily. Myslím, že jsme se rozmluvili všichni a vážně si ten týden užili.
Marcelka: No, mě by zajímalo, jestli jste si vůbec zapamatovali název toho projektu, na který jste jeli…
Matěj: Erasmus plus.
Marcelka: No počkej, ale ten projekt se jmenuje trošku jinak, už to víš alespoň dneska.
Štěpánka: Unpick your history..
Marcelka: ..wave your future. Yes. A vy jste dokonce věděli, že je to projekt, který je v podstatě přírodovědný projekt založený vlastně na historii využívání nových technologií v textilní výrobě a také jste věděli, že je to pod envirumentálním podtémem, žejo, takže těď už víte o čem je.
Očekával jsi Matyáši, že tam budeš pracovat v laboratoři?
Matěj: Eh, ne. Ale překvapilo mě to a bylo…
Marcelka: You have to be honest.
Matěj: To be honest, no. But it was great, it was surprise, but it was really great for me.
Marcelka: Yes, it was surprise. And what about you? (mluví na Honzu) Did you expect to be working in the laboratory?
Honza: Yes, because Filip told me, that they worked in laboratory in Spain.
Marcelka: Aha, okay
Štěpánka: Já jsem si myslela, že budeme spíš zkoumat ty látky napohled.
Marcelka: Co to znamená?
Štěpánka: Myslela jsem, že je budeme prohlížet. Nečekala jsem, že s nimi budeme dělat pokusy, jako je třeba pálit, nebo tak.
Šimon: Jako já jsem z toho rozvrhu věděl, že tam ty laboratoře budou a bylo to tak jak jsem to čekal.
Marcelka: Well done! Byl jsi jeden z mála, který si ten rozvrh dokonce i přečetl.
Terka: Tak já jsem je zachránila, protože já jsem ten program měla, jediná.
Marcelka: Vždyť já to posílala všem! No, tak co ty? (mluví na Lenku) Čekala jsi, že to tam bude takhle?
Lenka: „Nečekala, ale moc se mi to líbilo.“
Marcelka: „Můžu se optat, děti, máte nějaký vzkaz pro paní Kodríkovou?“
Matěj: „Jedničku, prosím.“
(hromadný smích)
Marcelka: „Ale takhle, myslíte si, že vám to něco dalo? Třeba, že se vylepšil váš vztah k chemii, nebo něco takového?“
Matěj: „Tak ona to nebyla tolik chemie.“
Marcelka: „A co to bylo?“
Matěj: „No, nevím do čeho bych to zařadil.“
Marcelka: „No protože do Makedonie pravděpodobně pojede pan Gunzel…“
Štěpánka: „No, tak to jedem!“
Marcelka:“ Nojo, ale nezapomeň, že musíš ubytovat DVA! Ale já tě klidně vezmu, já prostě bych… I would be happy, if most of the students were from your class.“
Marcelka: Ale já tě klidně vezmu, já prostě…. I would be happy
Pan Frydrych: I would go too
Marcelka: You would go to
Marcelka: I would be happy if most of students were from your class
Marcelka: Capl už jede, Černá ty už jedou taky. Jo a vy jste zapomněli na jednu věc, uvědomit si která byla důležitá, že lidi jsou různí. Různej vzorec chování a že na těch projektech je strašně důležitý se tolerovat navzájem, i když to je někdy těžký i pro mě. I pro mě. A víš, chápeš, proč jsem tuto větu řekla a nebudem to tu zmiňovat.
Honza: Zdá se mi úplně neskutečný, že to není tak daleko ty státy od sebe, ale ty lidi jsou fakt úplně jiní. Nechovaj se vůbec stejně a vůbec a to je to kousek je to Evropa.
Marcelka: Já si myslím, že to je to hlavní poselství projektu Erasmus, aby ty lidi prostě se poznávali a byli schopní se tolerovat. To si myslím, že je hrozně důležitý. Co ty Lukášku?
P.Boček: Zcela s tebou souhlasím.
Marcelka: Ok A ještě jsem chtěl něco říct. To tam nebudete dávat. Prostě ta tolerance to je hrozně důležitý.
Marcelka: Ale počkej počkej vy mi berete vítr z plachet, já má toho spoustu nad čím přemýšlím. Čili tolerance je hrozně důležitá přitom.
P.Boček: Hmmm
Marcelka: Schopnost domluvit se, i když vidíš prostě jakoby máš pocit, že nejsi schopen, ale za použití všech možných prostředků. To si myslím že je hrozně důležitý.
P.Boček: Ano i tyto prostředky se často používaly.
Matěj: To bylo hrozně vtipný, protože já si třeba nemohl vzpomenout na slovíčko a pak jsem si konečně vzpomněl, tak mi nikdo mi nerozuměl protože ho taky neznali.
Marcelka: Jo dobře no, tak co ještě by vás napadlo?
P.Boček: Komu byste tento projekt doporučili po téhle zkušenosti?
Honza: Myslím, že pro lidi, kteří se nestydí, kteří jsou schopni poznávat jiné lidi, nebát se mluvit a vždycky se zkusit nějak domluvit.
Štěpánka: Já asi neřeknu nic chytřejší ho než Honza, protože ten to fakt vystihl.
Šimon: No asi taky bych řekl něco podobného.
Matěj: Rozhodně bych ho doporučil, (Paní Radová říká něco o tom že musíme být týden milý na cizince)
Matěj: Na přípravu být týden milý mám hodně času.
Marcelka: Ale pozor děti, tím tato akce nekončí, teď teprve začneme pracovat na vašich výstupech. Práce je stále před vámi a vy máte bohužel už to hezké za sebou. Ale ještě týden v České republice by mohl být hezký.
Matěj: Projekt bych doporučil každému, který chce poznat nové lidi, chce se podívat do cizí země a není líný něco udělat.
Terka: Já bych to doporučila lidem, kteří chtějí poznat novou kulturu, ale ti lidé musí být strašně tolerantní, aby tohle všechno zvládli a dokázali akceptovat chování ostatních.
Marcelka: Užila sis to?
Terka: Ano, já jsem si to užila.
Lenka: Já bych to doporučila lidem, kteří nejsou stydlivý
Marcelka: Ale není to dobré pro ty, kteří jsou a bit shy, because they have to learn how together
Lenka: Samozřejmě všeho s Mírou, ale já jsem si to užila a když se někdo nestydí a chce něco takového zkusit, tak určitě. Proč ne…
Marcelka: A tvoje pocity Lukáši z pobytu s paní Radovou
P. Boček: Úplně nepopsatelné (smích).
Marcelka: Mohl bys nám to blíže specifikovat?
P. Boček: Tak musím říct, že si velmi čistotná (smích) , sice mi občas vypiješ kafe, ale jinak to bylo zcela v pořádku (smích). Ale musím říct, že ses o mě hezky starala… každé ráno kafe, čaj. Byla jste jako hodinky, pořád jste hlídala, že už musíme jít, všechno jsem věděl díky tobě.
Marcelka: Ale víš co si myslím já? Mě tam trošku mrzela jedna věc… Vy jste viděli že se dá vždycky domluvit všelijak, ruce.. nohy, ale doufám že jste si všimli jedné věci, že ta kvalita toho jazyka je hrozně důležitá, protože chcete-li se domluvit správně, tak musíte ten jazyk ovládat a to mě na tom trošku mrzelo, ale od toho by takový projekt měl být. To znamená že součástí tohoto našeho projektu bude i slovník odborných výrazů.