Recenze
31
T2 trainspotting
mŮŽEME UŽ NECHAT TEN VLAK UJET?
Objednali jsme si popcorn, našli sál a sedačky. Obecenstvo kolem mě bylo rozděleno na dvě třídy. První třída byli muži okolo třiceti let a ta druhá třída byli muži okolo třiceti let se svými přítelkyněmi, které znuděně koukaly do mobilních zařízení
a k mému překvapení si dokonce jedna pilovala nehty. Nicméně film uběhl a já jsem odcházela
z kina s popraskanými rty a zmatkem v hlavě. Na tohle jsem se těšila? Bylo to dobré, nebo ne? Musela jsem si dát pár dní na rozmyšlenou.
T2 Trainspotting byla jedna velká nostalgie. Pokračování nemělo ambice předčít první díl, naopak - tvůrci se schválně zaměřili na to, abychom si uvědomili, jak ten čas letí. Stejné vtipy, stejné scény, stejné dialogy a stejná pointa. Drogy. Přesněji řečeno heroin. Béčko, bílej, bílý šum, braun, brown sugar, čoko, háčko, herák, héro, herodes, herold, hnědej, kámen, kedr, kedra, šutr, thajská kočka, white lady.
T2 na mě působil hned několika dojmy. Na jednu stranu jsem byla zklamaná, že se příběh, oproti předchozímu dílu, moc nerozvinul, ale na druhou stranu musím uznat, že se mnou občas scény ve filmu emočně zamávaly. Spud, ležící na staré matraci a píšící svůj román. No, pardon, ale tohle snad dojme každého. Co mě velice zklamalo, je soundtrack. Když už se režisér, Danny Boyle, tak pevně držel
nostalgie, proč
není podobný
i song k filmu?
Čekala jsem
elektro hudbu,
připomínající
Prodigy a místo
toho mi byl
naservírován
soundtrack bez
duše a bez šťávy.
Nemůžu říct, že mě T2 úplně zklamal, jen jsem ho čekala trochu suprovější. Bavil mě. A taky mě bavil 117 minutový pohled na Ewana McGregora (Could we just appreciate him?). ■
Verdikt: 68 % (+ 20 % za Ewana)
Jednu sobotu jsem se domluvila s kamarádem, že půjdeme navštíit znovu naši starou
a milovanou lásku z devadesátek. Nebudu lhát - byli jsme natěšeni a rovnou jsme si stanovili, že nebudeme očekávat moc. Známe totiž to, co se říká. Dvojka je vždycky horší (kucky, až na Pottera, kucky) než jednička. A musím přiznat, že jsme udělali dobře.
„Choose life. Choose Facebook, Twitter, Instagram and hope, that someone, somewhere cares. And then...Take the deep breath. You are an addict. So be addicted, just be addicted to something else. Choose the ones you love. Choose your future. Choose life."
TEXT Sára Švehlová