Mně osobně se líbilo, že všichni zahraniční studenti, kteří věří
v islám, nás s tímto náboženství seznámili. Toto téma je hodně aktuální a my měli díky projektu možnost více porozumět jejich víře.
Plán na volný čas jsme pro edisoňáky připravili docela rychle. Hned co jsme se vrátili
z Jaderné elektrárny Temelín, jsme vyrazili na zmiňovanou laser game, kterou si všichni velmi užili. Dívka z Íránu (Bahar) křičela při hře tak, že jsme ji slyšeli i my jako druhá skupina, která teprve čekala na svou bitvu. Student z Číny (Harry) byl sice docela plachý, ale při laser game byl na zabití. Byl snad za každým rohem a pořád mě zabíjel.
S většinou lidí z Edisona jsme šli
i na horolezeckou stěnu. Tam byl Zak znamenitý. Ačkoliv se tomuto sportu již nějakou dobu věnuji, Zak byl lepší. Myslím, že i ostatní to bavilo. Hlavně Pervin (dívka z Turecka) se chtěla při lezení pořád fotit.
K jednomu z obědů si Zak dal
rybí burger od „mekáče“
s prohlášením, že tento druh masa smí. Při cestě domů nám pak sdělil, že ho ta ryba a ta bezmasá jídla už nebaví. Říkala jsem si: „Jak to? Vždyť jsi přece vegetarián.“
Objasnil nám, že jako muslim nesmí jíst maso, které nebylo halal. Což znamená, že mohl jíst jenom zvířata, která byla poražena tak, že jim bylo podříznuto hrdlo. Muslimové nesmějí jíst zvěř, která byla usmrcena elektrickým proudem. U ryb je to naštěstí jedno.
Naopak se nám Zak svěřil, že nechápe, jak může někdo být vegetarián. Hned na to se nás zeptal, jestli jsme někdy jedli velblouda.
Kromě programu ve škole mě naprosto dostal hokejový zápas, na který jsme zašli se zahraničními studenty. Augustin z Argentiny a Alfredo z Mexika na tom byli dost podobně. Zápas byl strašně napínavý, takže o to více jsme se radovali, že náš MOTOR vyhrál.
Prezentace studentů byly celkově opravdu zajímavé. Například student z Číny Harry nám řekl, že v Číně mají školu od 7 hodin ráno do 8 hodin večer. Mně osobně se moc líbila také prezentace Pervin z Turecka. Ukazovala nám i jejich tradiční zvyky, které vykonávají ženy před svatbou. Celý týden byl hrozně časově náročný. Jídlo na global village jsme se Zakem vyráběli až do půlnoci a měli jsme co dělat, abychom neusnuli s hlavou v těstě. Global village jsme si opravdu užili. Myslím, že
i Zak měl radost.
Ve výsledku byl však týden
s našimi přáteli ze zahraničí strašně krátký. Doufám, že je všechny ještě někdy uvidím. ■
9
Reportáž
Zack z Alžírska a Bahar z Iránu během závěrečné diskuze se studenty.
Pervin z Turecka během své přednášky.