Magazín 64 II | Page 27

Buchty a klobásy:

Nechte se uctívat jídlem

Dobře, sice se nejednalo o další film oblíbeného kresleného seriálu South park (oblíbeného jak pro koho), avšak humorem

k němu měl velmi blízko. Další, co mají tyto dva společné, je doporučená nedostupnost pro menší diváky, ač je snímek Sausage party (v češtině Buchty

a klobásy) graficky poměrně atraktivně proveden. Vysloužil si také přízvisko první mládeži nepřístupný počítačem animovaný film. Což samo

o sobě může probudit

zvědavost.

Pro lepší uvedení do podstaty filmu si například můžete představit, kterak si zrovna připravujete večeři. Vyndáte si

z nákupní tašky právě koupené brambory, omyjete je pod kohoutkem ve vodě, a když

z nich začnete pomalu odlupovat slupku, spustí se z jejich úst hrozivý bolestný řev, který ještě zesílí, až je hodíte do vařící se vody a necháte je pomalu zaživa uvařit a bude jen mohutnět se zoufalstvím

a překvapením jejich druhů, kteří vámi připraveni v misce čekají na svou mučivou záhubu. Zážitek by pro vás mohl být natolik traumatický (pro ty brambory trošku víc, pokud přežijí až do zítřejšího oběda), že byste mohli začít přemýšlet

o úplné askezi a žití ze vzdušné energie.

Takže pokud jste nebyli spokojeni s hrůzostrašností příšerky z Lights out (viz levá strana), v tomto filmu vás možná čeká děsů mnohem více.

Avšak pokud máte pro strach uděláno a nic vás jen tak nevyděsí, tak je možné film brát spíše jako odpočinkovou komedii, při níž moc hluboko myšlenkami nezajdete. A kdyby se tak náhodou stalo, je možné, že v charakteristikách jednotlivých potravin najdete určité historické spojitosti, narážky na současné problémy

a vlastně film můžete později vyhodnotit jako relativně poučný. Nadsazeně řečeno.

Rozhodně jsem ale při jeho sledování někdy jen zírala

s otevřenými ústy, co všechno může lidi vůbec napadnout zfilmovat, a došla jsem k závěru, že párek v rohlíku už asi nikdy nebude chutnat jako dřív. ■

Verdikt: 90 %

„Všechny postavy a události jsou vymyšlené. V pořadu padají sprostá slova, takže by se na něj neměl nikdo dívat.“

TEXT Kateřina Beznosková

Kultura

27