rozhlasovou pohádku pro děti, která běží vždycky v neděli
v jednu, než studentský, alternativně boží divadlo. Ale musíte tomu dát čas a péči, musíte bejt trpělivý a dočkáte se. Je to prakticky stejný, jako když pěstujete třeba hrášek, taky byste ho nejradši sežrali už na začátku, ale nemůžete, páč tam není ani jeden lusk a celá rostlinka připomíná spíš trávu než zeleninu. Ale čím víc jí dáte lásky a času, tím víc zelenejch kuliček, který můžete plivat po svým sousedovi, máte a s divadlem je to úplně stejný.
Takže se zkoušelo až do dne D, do generálky, která se konala tři dny před premiérou, a ze který nakonec vylezla druhá čtená zkouška, jelikož představitel jedný důležitý role umřel na příušnice.
Takže se přeobsazovalo, jeho roli jsem vyfasoval já, čímž jsem si neskutečně polepšil a v duchu děkoval tomu smolaři. No, asi si dokážete představit, že díky této situaci poslední tři dny připomínaly spíš zkoušící maraton než normální pondělí, úterý
a středu, ale všichni jsme to zvládli v pořádku a nikdo další už naštěstí nechcípnul.
Pár hodin před začátkem premiéry jsme pak všichni nervózně posedávali a popíjeli, ale jen nealko nápoje, neboť nejsme Rusáci a vožralý neumíme hrát. Nebo asi umíme, ale veřejnosti by se to moc nepáčilo. Tak jsme vypili pár litrů černý vody, k tomu si dali několik cigaret a šli jsme na věc! Lidí bylo hafo, skoro jako na derniéře Revizora, čili plno. My se snažili a zaplacený rozesmívači
v publiku odváděli svojí práce víc než výborně. Jediný, co na tom bylo fakt děsivý, bylo to, že i když člověk nehrál, musel sedět na tom jevišti, na prknech, který znamenaj Budějice! A to byla celkem nuda, obzvlášť když tu hru vidíš po miliontý, tak ti to začne lízt krkem jak babiččina nedělní sekaná! Ale vše se dalo vydržet
a naše ega se pěkně zahřála při opravdu bouřlivým potlesku na konci.
Divadlo je zkrátka drámo, hned jak se vám myšlenka na něj zrodí
v hlavě! To by bylo asi vše, ať nejsem zase moc ukecanej.
9
Reportáž