Jak se pěstuje les?
Určitě jste všichni slyšeli o představení Les - buď už jste na něm sami byli,
a pokud ne, tak ještě stále máte šanci to napravit. A jestli to neuděláte, herci nebudou mít co žrát a Vláďa Putinů vám příští Vánoce nenadělí žádný dárky! A vzhledem k tomu, že právě čtete část článku, která nese název perex, což je pár úvodních vět pojednávajících, o čem ten článek bude, tak vězte, že bude o Lese, o tom jak se vše připravovalo a o tom, jak se ze studentů staly hvězdy schopný z místa šlohnout Leovi Oskara.
Les. Co k tomu jen říct? Asi jen to, že proces vzniku už byl nabitej dramatickýma situacema sám o sobě, takže to byla fakt dobrá komedie.
Začalo to tim, že když nám náš náčelník, pan profesor Krejčí, řek', že budeme hrát známou ruskou klasiku, tak si každej představil třeba Višňovej sad od Čechova nebo nějakou další jinou úžasnou vykopávku ze země, kde prší vodka. Ale on nám místo toho oznámil název Les. Všichni jsme na něj koukali jak Somálci na chleba a nikdo netušil. (Mimochodem - Les má na český databázi knih hodnocení něco přes 70 %, takže to asi není špatný. Samozřejmě pomineme-li fakt, že celkový počet hodnotitelů skýtal číslovku tři).
Po pár týdnech, co všichni dostali za Hausaufgabe zjistit si, co je teda ten Les vůbec zač, se začalo zkoušet. Z toho hned vyplynul další problém - rozdělení rolí. Přehazovali jsme si je, jako si rodiče přehazujou děti před rozvodem, páč nikdo zrovna nechtěl tu roli, která mu byla přidělená, ale nakonec vše celkem dobře dopadlo (až na pár výjimek, o kterých pomlčím)
a mohlo se jít nacvičovat.
Zkoušení samo o sobě není příliš záživný. Nejdříve se čte a čte, takže to připomíná spíš rozhlasovou pohádku pro děti, která běží vždycky v neděli v jednu, než studentský alternativně boží divadlo. Ale musíte tomu dát čas a péči, musíte bejt trpělivý a dočkáte se. Je to prakticky stejný, jako když pěstujete třeba hrášek, taky byste ho nejradši sežrali už na začátku, ale nemůžete páč tam není ani jeden lusk a celá rostlinka připomíná spíš trávu než zeleninu. Ale čím víc jí dáte lásky a času, tím víc zelenejch kuliček, který můžete plivat po svým sousedovi máte a s divadlem je to úplně stejný.
Takže se zkoušelo až do dne D, do generálky, která se konala tři dny před premiérou, a ze který nakonec vylezla druhá čtená zkouška, jelikož představitel jedný důležitý role umřel na příušnice. Takže se přeobsazovalo, jeho roli jsem vyfasoval já, takže jsem si neskutečně polepšil a v duchu děkoval tomu smolaři. No, asi si dokážete představit, že díky této situaci poslední tři dny připomínaly spíš zkoušící maraton než normální pondělí, úterý a středu, ale všichni jsme to zvládli v pořádku a nikdo další už naštěstí nechcípnul.
Pár hodin před začátkem premiéry jsme pak všichni nervózně posedávali a popíjeli, ale jen nealko nápoje, neboť nejsem rusáci a vožralý neumíme hrát nebo asi umíme, ale veřejnosti by se to moc nepáčilo. Tak jsme vypili pár litrů černý vody, k tomu si dali několik cigaret a šli jsme na věc! Lidí bylo hafo, skoro jako na derniéře Revizora, čili plno. My se snažili a zaplacený rozesmívači v publiku odváděli svojí práce víc než výborně. Jediný co na tom bylo fakt děsivý tak to, že i když člověk nehrál, musel sedět na tom jevišti, na prknech, který znamenaj Budějice! A to byla celkem nuda, obzvlášť když tu hru vidíš po miliontý, tak ti to začne lízt krkem, jak babiččina nedělní sekaná! Ale vše se dalo vydržet a naše ega se pěkně zahřála při opravdu bouřlivým potlesku na konci. No, a takhle to bylo podobně i všechna další představení.
Divadlo je zkrátka drámo, hned jak se vám myšlenka na něj zrodí v hlavě!
TEXT Václav Křenek FOTO Viktor Prokop
8
Reportáž