Horko, pot a PŠenice
Očekávání před filmem
Během několika hodin mě čeká podívaná, kterou možná budu považovat buď za naprostou ztrátu času, anebo vynikající psycho horor. Proč tak uvažuji? Líbí se mi nápad přenášet "pohádkovou", v tomto případě dokonce baladickou, látku
a motivy do moderních filmů a hledat pak spojitosti mezi nimi a původními díly.
A proč bych od toho mohla očekávat ten nejhorší plebs? Právě proto, že tato nápaditá provedení bývají někdy absolutně nenápaditá. On totiž i takovýto film, inspirovaný nadpřirozeným příběhem, potřebuje mít svoji vlastní osobitou myšlenku. A to se vždy nepodaří. Každopádně jako fanynka hlavní představitelky Ani Gaislerové budu od filmu očekávat tu lepší variantu.
(ne)kulturní recenze
Polednice
Je vlastně dost možné, že největší hrůzy z tohoto filmu tvoří tři hesla
z titulku. Přidejte si k tomu společnost úchylného souseda hlavní hrdinky
a jeho vlezlou ženštinu, jež svým vzhledem může budit v divákovi deprimovanější dojem než polednice sama, a uděláte si celkem přesný obrázek o novém filmu Jiřího Sládka.
Nejprve bych se ráda ale navrátila k mým očekáváním. Je pravdou, že byla mylná, jelikož
o absolutní nulu ani absolutní desítku se v žádném případě nejednalo. Vlastně to od obou čísel mělo dosti dlouhou cestu. A onen pohádkový (baladický) fenomén a čerpaná inspirace z jejich názvů a motivů? Musím uznat, že tady ho filmaři využili moc pěkně, jenže...
Jenže problém celého filmu byl v tom, že celý jeho potenciál mohl být využit v dokonalý psychologický horor, ale opět se vracíme k tomu slovu „jenže“. Ona myšlenka pomalého rozpadu osobnosti matky, která se nějak vzdaluje svojí dceři a viní z toho přízrak, před kterým ji varuje pomatená vesničanka, chodící celé dny v polích, nebyla naplněná. Celý film jsem na toto naplnění
a rozuzlení celé podstaty filmu čekala, až najednou naběhly titulky.
Jako výborné musím ovšem označit výkony hlavních hrdinek, jak Ani, od které jsem ani nic jiného neočekávala, tak Karolíny Lipowské, která ztvárnila Anetu, dceru filmové Elišky. Filmu nechyběl také kladný hrdina a správňák, Zdeněk Mucha, který představoval jakéhosi pohádkového dědu.
Nakonec, kdyby se po zhlédnutí ukázal někdo, kdo by sdílel tento názor se mnou, mohu mu doporučit film Babadook. Dějově a myšlenkově ho totiž velmi připomíná. Dalo by se říci, že i ti filmoví strašáci si byli podobní, ale na rozdíl od Polednice bylo děsivé psycho dotáhnuto do konce. ■
Verdikt: 60 %
TEXT Kateřina Beznkosková FOTO Falcon a.s.
24