KARLA TALLAS - REPORTY VEČER S BRUCEM DICKINSONEM | Page 7

bubeník. Těžko by si domů pronesl bicí
soupravu, aniž by si toho všimli. Nejdříve
se rozhodl začít hrát na bonga a „vypůjčil“
si je z hudební místnosti ve škole. Chtěl být
Ian Paice a John Bonham na bongách. Už
předtím se rozhodl, že z něj určitě nebude
zpěvák. Součástí školy, kterou navštěvoval,
bylo obrovské fotbalové hřiště a kostel. Nebyl
to žádný malý kostelík, ale jak říká, zasraně
velká katedrála, kterou nechal s největší
pravděpodobností postavit nějaký hodně
prachatý bastard. Navíc bylo ve škole legální,
že učitelé směli děti bít a používali k tomu
velké hole. Vlastně si přesně tohle mnozí
rodiče platili. Když někdo odmítl zpívat
ve školním sboru, surově ho zmlátili. Něco
takového by se dnes vyhodnotilo jako násilí
na dětech, ale tehdy se to považovalo
za normální. Zpívat ve školním sboru
znamenalo přijít o volné večery v týdnu
i volné neděle. Všichni, kdo ve sboru zpívali,
nosili stejnokroj a vypadali jako holky.
Sbor byl veden učitelem, jenž neskrýval svou
náklonnost k dětem. Schválně zvoral test,
aby nemusel do sboru a předstíral, že neumí
zpívat. Verdikt zněl – Dickinson – nezpěvák,
a tím se Bruce zachránil. Ze školy ho nakonec
vyhodili, když se vymočil vychovateli do jídla.
Nejdříve si ani nevšiml, co jí a vařené zelené
fazolky mu připadaly delikátní. Krátce před
vyhazovem potrestali Bruce výpraskem za to,
že nechal dovézt před dveře vychovatele dvě
tuny koňského trusu.
Bruce pokračoval v hraní na bonga
a s několika dalšími kamarády se rozhodli
založit kapelu, ke které dodává – kapela, o níž
nikdo nikdy neslyšel. Kytarista a baskytarista
ovládali jen tři akordy a zpěvák měl školený
hlas, se kterým rockové skladby v jeho podání
zněly dost komicky. Kapela neměla dlouhého
trvání, protože byla limitovaná nedostatkem
7