„Z?ejm? si tu necení rukou ani života,“ usoudila ?edi
bez rozmyšlení. Její slova zanikla v k?iku, který zah?m?l z
malé kryté v?ži?ky nad branou:
„Vítám vás, cizinci. Vstupte bez obav, nebo? zde jste
pod ochranou Rady ?ty?, nejvyšších p?edstavitel? národa
Jan-Jachu, i mne samotného, který jsem jejich hlavou…“
P?i posledních slovech se doko?án otev?ela ohromná
k?ídla vrat. Pozemš?ané se usmáli. Vládcova ujiš?ování
byla zbyte?ná. Nikdo z nich necítil ani stín strachu.
Astronauti šli po pružných deskách, tlumících jejich kroky.
Cesta vedla klikat? a p?ipomínala linie blesku.
„Není tu zbyte?n? mnoho slov o bezpe?nosti?“ zeptala
se ?edi s náznakem netrp?livosti.
„A zákrut?,“ dodala Eviza.
Spletí strom? pronikaly obrovské kontury paláce,
rozmazaného za kobercem žlutých kv?t?, jejichž ostrá
kuželovitá kv?tenství tr?ela vzh?ru a ani se nezakolébala
ve v?tru.
Dve?e, vysokánské jako ?ty?i lidské postavy, vypadaly
úzké. Tmavé obložení bylo pokryto lesklými kovovými
pyramidkami. Všichni roboti se náhle prudce vy?ítili
kup?edu a vydávali p?erývaný výstražný zvuk. Postavili se
v ?ad? p?ede dve?mi a zahradili astronaut?m cestu. Ale po
n?kolika vte?inách zmlkli a rozestoupili se.
„Jehlánky na dve?ích jsou pod proudem,“ vysv?tlil Gen
Atal na tázavý pohled Fai Rodis.
„Ano, ale už to vypojili,“ potvrdil Tor Lik, který se
držel stranou a nep?átelsky zkoumal architekturu
coamských zahrad.
Vtom se neslyšn? rozev?ela tmavá škvíra dve?ního
pr?chodu a Pozemš?ané vstoupili do nesmírn? vysokého
sálu, výrazn? roz?len?ného do dvou ?ástí. P?ední, s
podlahou ze šestiúhelníkových zrcadlových ploch, ležela o
dva metry níže než druhá, vystlaná tlustým ?ernožlutým
kobercem.
Paprsky vysoko stojícího slunce pronikaly rud? zlatými
skly a vyvýšená ?ást sálu tím nabývala zvláštní p?ízra?ný
svit. Tam v obvyklém po?ádku tr?nily ?ty?i známé postavy:
jedna vp?edu uprost?ed, t?i ostatní nalevo o n?co vzadu. Ve
snížené ?ásti sálu se od stropu prodíralo matné sv?tlo mezi
gigantickými kovovými hady. Byli zav?šeni ve výklencích
a rozevírali ?elisti s ohromnými tesáky nad hlavami
pozemských hostí. Zrcadlové desky vrhaly nejasné,