… Mocní mužové jdou a p?ibouchávají už dve?e.
Poslední úder se rozléhá v mra?ném podzemí ?as?,
které skrývají lidský zrod stejn? tak jako zánik…“
?edi p?estala p?ekládat, podívala se udiven? na Rodis a
dodala:
„Oni zpívají, že povinnost zem?ít nastává ve dvacátém
šestém roce života! Ty ?ty?i mladé lidi vyprovázejí do
Chrámu Sladké Smrti.“
„Jak m?že existovat taková spole?nost!“ vyk?ikla Olla
hn?viv?, proti zásadám slušného chování.
„P?i složitém zp?sobu života a obrovském množství
informací je Pozemš?an dít?tem až do Herkulových ?in?. A
mládí trvá pak dalších dvacet let. Teprve ve ?ty?iceti je u
nás ?lov?k dosp?lý. Pak máme p?ed sebou sedmdesát let
života plného energie, tv?r?í práce a životního poznání. V
minulých dobách se ?lov?k pokládal za starého ve ?ty?iceti
letech. — Já už bych byla sta?ena,“ ?ekla Rodis.
„?lov?k umíral, aniž se dozv?d?l n?co o
mnohotvárnosti a kráse sv?ta!“ ozval se zasmušile Vir
Norin. „Ale ve starov?ku, kdy devadesát procent lidí
neum?lo dokonce ani ?íst, nebyl to žádný div. Dlouhý život
byl na obtíž. ?íkalo se tehdy, že kdo umírá mlád, je
milá?kem boh?. Ale na Tormansu existuje vysoká
technická civilizace. Jak mohou kácet stromy, které ješt?
nevydaly plody? To je nesmysl a záhuba!“
„Podle mého názoru má p?íšerný oby?ej p?ed?asné
smrti p?ímý vztah k p?elidn?nosti planety a k vy?erpání
p?irozených zdroj?,“ namítla Rodis.
„Chápu,“ ?ekla ?edi, „p?ed?asná smrt není pro
všechny!“
„Ano, ti, kdo ?ídí technický pokrok, mohou žít déle,
nemluv? o vedoucí špi?ce. Umírat musí jen lidé, kte?í
nemohou dát spole?nosti nic krom? své fyzické práce, ?ili
ti, kdo nejsou schopni získat vysoké vzd?lání.“
V televideofonu na hv?zdoletu zah?m?la náhle
pronikavá, divoká hudba, vyst?ídaná po chvíli pochodovým
rytmem.
V?eštivé zvuky neznámých nástroj? p?ehlušovaly sotva
slyšitelnou nit melodie. Za?ínal film.
Prostorami stepí porostlých vysokou trávou vlekly se
neforemné povozy, které táhli rohatí ?tvernožci, podobní
pozemským p?ežvýkavc?m, n?co mezi antilopami a býky.